Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Jako obvykle si dovolím spíš pár poznatků zase z praxe.
Musím podotknout, že již předřečnice leccos zde zmínila. O tom, že lékový záznam, o kterém měl být tento tisk především, bude přínosem pro lékaře, si myslím, že nikdo z lékařů nepochybuje. Je tady ale důležité říct, že je přínosem především pro pacienta. Tady jednak lékař uvidí léky, které pacient dostal před týdnem, včera od jiného lékaře. Často dochází k předepisování stejných léků na odborných ambulancích. Kolikrát i odborných ambulancích stejného oboru. Pacient má v tom potom chaos, sám neví, co má brát, co nebrat. Poctivý pacient bere všechno dohromady a z toho může být problém.
Proč to pomůže pacientům? Pomůže to právě proto, že lékař, který bude předepisovat další léky, již uvidí, co ten pacient dostal, a tím pádem se může vyvarovat toho, aby mu napsal stejný lék, který vede k závažné interakci. To, že zde bylo řečeno, že si to má lékař zjistit od pacienta v anamnéze, to je sice hezké, ale praxe je zcela jiná. Pacienti vědí, že berou červenou, modrou, bílou pilulku, nebo si pamatují léky, které dostali před třemi léty. A to, že je mají čtrnáct dní změněné, to už vám neuvedou, protože mají zafixované něco jiného, to je věc druhá. To, že si lékař na základě anamnézy právě díky tomu lékovému záznamu může ověřit, co pacient bere, to si myslím, že je přínosem jak pro lékaře, tak pro pacienta.
Padlo zde, že by mělo být dáno povolení k nahlížení pro lékaře v akutních situacích, v záchrance apod. Záchranná služba soudím, že tam je uvedena, takže dosud to možné není, ale podle nového by to být mělo. Ale ošetření záchrannou službou je jedna věc a to, že se někomu udělá nevolno a musí vyhledat nejbližšího lékaře, je věc druhá. A pokud lékař nebude moct nahlédnout do záznamu, tak se značně zkomplikuje stanovení diagnózy. Protože pacient, dejte si ruku na srdce, každému, komu je špatně, si honem neuvědomí, co bere, s čím se léčí, aby byl schopen dát v daném okamžiku plnou anamnézu a adekvátně lékaři odpovědět. A tady by právě lékový záznam byl velkým přínosem pro toho pacienta, protože umožní rychlejší stanovení diagnózy. Nebo zjištění, co tomu pacientovi je, kterým směrem se vyšetřování má ubírat.
To jsou jenom takové poznámky z praxe. A je pravda, že již dneska mi pacienti řeknou: „Paní doktorko, a vy nevidíte, co mně pan doktor na interně před týdnem napsal, když tam máte ten počítač?“ Řada spíš starší generace žije již v domnění, že ten přístup už tak funguje. Takže to je jen taková poznámka. Z druhé strany tady také v rámci reakce na to, co zde bylo řečeno, jsem ráda, že tam není uvedena povinnost praktických lékařů seznamovat s možností přihlašovat se do systému. Protože praktický lékař v praxi dělá řadu věcí, které by již nemusel, a stejně to tomu pacientovi bude říkat, nebo bude o tom s ním mluvit, ale jsem ráda, že to tam není jako povinnost.
Co se týká zde zmiňovaných reexportů, musím říct za sebe, že souhlasím s pozměňovacím návrhem ze zdravotního výboru. A to proto, že si myslím, že je to tak složitá otázka, která si vyžaduje komplexnější řešení, vazbu na výrobce, lékárny, distributory, aby byla opravdu jistota, že pacient v zapadlé vísce dostane potřebný lék na základě požadavku, na základě toho eventuálního eReceptu. Proto souhlasím s pozměňovacím návrhem tak, jak byl z výboru.
Co se týče diskutovaných farmaceutů, byla bych ráda, kdyby zde zaznělo to, co bylo řečeno nám na schůzce, kterou měl zdravotní výbor ještě před jednáním. Byla to schůzka se zástupci ministerstva. A tam padlo, že přístup lékárníků by měl být časově omezen do náhledu lékového záznamu, takže bych prosila, jestli to může být zde ještě upřesněno. Děkuji za pozornost.
