Tak co s tím? Hupky šupky za Minářem a jeho partou chvilkařů. Dohodneme se a otočíme to! To je najednou objetí, úsměvy, cukrování, ruka v ruce – jak dvě hrdličky na jaře.

Stačí si potichu říct, co se bude na pódiu vykládat, co se „náhodou“ nezmíní, koho je potřeba nakopnout a koho naopak podržet.

A je hotovo.

A co na to lidi?

Ti to přece jako vždycky sežerou i s navijákem.

Hezky naservírované fráze o demokracii, o hodnotách, o odpovědnosti.

To bylo ale „podnětné setkání“, co? Jeden potřebuje mobilizovat davy a přisunout peníze do kasičky, druhý potřebuje podporu aktivistického publika. Win-win.!?!?

Hlavně se tvářit jako nestranný, nadstranický a čistý.

Že, pane prezidente?

Trochu trapné, že se to nahrálo, že?

A když Minář svolává Letnou kvůli pár SMSkám prezidentovi, že stojí za prezidentem, jak přitom bude tvrdit, že „nejde o prezidenta“? Jak ho z toho vynechá?

Počkáme si a budeme se bavit!

A těm aktivistům, co tam půjdou, už nepůjde o prezidenta, ale zase o Babiše.

Vždyť je to průhledné jak sklo.

Nakonec se to zase stočí k Babišovi?

Co vy na to, Mikuláši?

Tohle je tragikomická vizitka stavu společnosti. Prezident, který skládal slib na Ústavu a má být nad věcí, se bratříčkuje s aktivistou.

Aktivista si z demonstrací udělal politický a finanční nástroj.

A teď ta pohádka o nestrannosti a úctě k demokratickým pravidlům? To je výsměch.

Tvářit se jako morální autorita. Ach jo!

A kdo to nevidí, ten nechce vidět.

Tohle není spontánní občanská iniciativa. Tohle je kalkul Mináře a prezidenta. A hlavně je to celé tak trochu trapné.