Novinka z Bruselu: Orwell měl pravdu, zničíme se sami

Němci vypadli z mistrovství světa v prvním vyřazovacím kole s podceňovanou Paraguayí. „S vaším nasazením a týmovým duchem na tomto mistrovství světa jste nadchli naši zemi. Jsme na vás hrdí,“ pochválil tým německý kancléř Merz. Je to metafora ke stavu Německa?

Ano, výpadek Německa z mistrovství světa lze vnímat jako metaforu současného stavu země. Nejde však jen o symboliku; podle mého názoru spíše vystihuje fázi, v níž se Německo dnes nachází. Německo podlehlo politice Energiewende a Green Dealu, která vedla k odmítnutí jaderné energetiky. Tento krok považuji za zásadní chybu, protože oslabil energetickou stabilitu země a přispěl k jejím současným problémům.

Podobně problematická byla i politika „Wir schaffen das“, spojovaná s Angelou Merkelovou. Předpoklad, že Německo zvládne migrační krizi bez vážných následků, se nenaplnil. Země se tak dostala do situace, která je, podle mého názoru, výjimečná nejen za posledních třicet let, ale i v celém poválečném období.

Německá ekonomika se již více než dvacet čtyři čtvrtletí pohybuje v pásmu minimálního růstu, případně poklesu hrubého domácího produktu. V tomto kontextu působí paradoxně i srovnání s Ruskem, na něž Německo prosazovalo uvalení sankcí. Od roku 2020 do roku 2025 byl součet ročních temp růstu HDP v Rusku podle dostupných údajů výrazně vyšší (11,8 %) než kumulovaný růst HDP německé ekonomiky (0,4 %). To je prosím 29,5× vyšší tempo kumulovaného růstu HDP v Rusku než v Německu.

MUDr. Zdenka Němečková Crkvenjaš, MBA

ODS
poslankyně

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Úpadek je patrný také v německém automobilovém průmyslu. V tomto smyslu lze sportovní neúspěch chápat jako součást širšího obrazu. Fotbal má v Německu mimořádné postavení, a proto vyřazení s Paraguayí hned na začátku vyřazovací části mistrovství světa působí jako výmluvný symbol současné situace.

Čtyři diplomaté potvrdili serveru Politico, že Německo navrhuje, aby země NATO vyčlenily 70 miliard eur na financování ukrajinské armády. Podpořil byste to?

Návrh, aby evropské země prostřednictvím Německa a dalších politických představitelů vyčleňovaly desítky miliard eur na financování ukrajinské armády, považuji za zcela chybný. Podle mého názoru by tím byly evropské státy ještě více vtahovány do válečného konfliktu s Ruskem, který nemohou vyhrát.

Evropa by si měla vzít poučení z minulosti. Pokusy vojensky porazit Rusko už v dějinách podnikli Napoleon Bonaparte v devatenáctém století i Adolf Hitler ve století dvacátém. Oba příklady ukazují, jak nebezpečné a ničivé důsledky taková rozhodnutí mohou způsobit.

Celý konflikt zároveň stojí obrovské peníze. Tyto náklady nakonec nesou především obyvatelé zemí Evropské unie, kteří jsou do konfliktu zbytečně nepřímo zatahováni, aniž by jim to všem přinášelo skutečný prospěch.
Za pozornost stojí také závěry německé prokuratury týkající se útoku na plynovod Nord Stream. Podle těchto informací měl být útok organizován z Ukrajiny a spojován s jejími nejvyššími kruhy. I proto je nutné si klást otázku, jakým zájmovým skupinám další financování skutečně slouží.

Obávám se také, že významná část případně vyčleněných prostředků končí v korupčním prostředí. Ukrajina je v tomto ohledu dlouhodobě problematická a není zřejmé, že by takové peníze vedly ke zlepšení životní úrovně Ukrajinců nebo obyvatel dalších dotčených zemí.

Financování ukrajinské armády bych proto v žádném případě nedoporučil. Jsem proti pokračování a prodlužování válečného konfliktu, protože přináší pouze další mrtvé, zraněné a zmrzačené. Tento konflikt už trvá nepřiměřeně dlouho a měl by být co nejdříve nahrazen diplomatickým jednáním směřujícím k jeho ukončení.

Slovensko spouští čtvrtý blok jaderné elektrárny Mochovce. Pokryje až 13 % energetických potřeb země. My budeme dostavovat Dukovany. My a Slováci jadernou energii rozvíjíme, Němci se jí vzdali. Kdo dělá dobře a kdo spláče nad výdělkem?

Německo podle mého názoru už přibližně deset let ukazuje, jak chybnou cestu v oblasti energetiky zvolilo. Odklon od jaderné energie považuji za zásadní omyl, který se dnes stále zřetelněji projevuje.

Po vypnutí posledních jaderných bloků se i v samotném Německu začíná připouštět, že šlo o chybu. Zároveň se objevují úvahy, zda by bylo možné některé kapacity znovu obnovit. Problém je v tom, že část zařízení už byla odstavena nebo technicky znehodnocena, takže návrat k jádru by nebyl jednoduchý.

Jaderná energetika je podle mého názoru jedním z nejdůležitějších zdrojů pro budoucnost. To platí o to více v situaci, kdy se země Evropské unie deklaratorně snaží zbavit závislosti na Rusku.

Tvrzení, že se této závislosti už zbavily, však považuji za nepravdivé. Část surovin z Ruska podle mého názoru nadále proudí do Evropy prostřednictvím třetích subjektů – například do Francie, Španělska, Belgie, Nizozemska i Německa, mimo jiné formou zkapalněného plynu.

Je důležité hledat nové možnosti a zdroje energie, ale v současné době to podle mého názoru nelze dělat bez jaderné energetiky. Česká republika je stále významně závislá na uhelných a podobných zdrojích, které tvoří zhruba 40 % energetického mixu, a přibližně podobný podíl připadá na jaderné elektrárny.

Právě proto je jaderná energie pro Českou republiku klíčová i do budoucna. Rozvoj Dukovan a dalších jaderných kapacit považuji za správný směr, zatímco německé opuštění jádra se ukazuje jako varovný příklad a fatální omyl.

Kam tekly peníze ze státního rozpočtu mezi lety 2000 a 2026, analyzoval advokát Karol Hrádela. Tvrdí, že zatímco výdaje na dozorové a „hodnotové“ agendy raketově vzrostly, klíčové oblasti pro budoucnost a civilní bezpečnost země fatálně zaostávají. Stát podle jeho názoru raději chrání vlastní struktury než životy svých občanů. Co k tomu říct?

Doufám, že se současné vládě podaří tento stav změnit. Minulá vláda sice často slibovala, co udělá pro občany, ale neudělala dost ani pro jejich bezpečnost, ani pro bezpečnost země.

Místo skutečného posílení obrany se schovávala za objednávky techniky, která nám v nejbližších letech nepomůže. Část těchto dodávek má přijít až kolem roku 2035, kdy už navíc mohou být dané technologie zastaralé nebo překonané.

Za tyto zakázky jsme zaplatili už desítky miliard korun, dokonce i nad rámec smluv. Navíc každý rok neseme další náklady spojené s dluhem, protože si stát na tyto výdaje musel půjčit. Jen na úrocích to představuje nejméně 1,2 miliardy korun ročně navíc souvisejících s fakturami nad rámec původních smluv.

Je nutné vrátit se k efektivnímu pojetí vnitřní i vnější obrany státu. Cílem má být systém, který bude skutečně chránit občany a odpovídat reálným bezpečnostním potřebám země.

Takový systém nesmí sloužit politickým zájmům ani lidem spojeným s minulými zakázkami. Podle odborníků, kteří se vojenským nákupům dlouhodobě věnují, se u některých zakázek objevovala podezření na provize ve výši přibližně 7 až 10 %. Právě proto je potřeba klást důraz na transparentnost, odpovědnost a skutečný přínos pro bezpečnost občanů.

Státy EU finálně schválily zákaz nazývat bezmasé alternativy slovy typicky spojenými s masem, například steak, játra či kuře, uvedla Rada EU. Potřebujeme takový zákaz?

Evropská unie podle mého názoru už několikrát ukázala, že některá svá opatření přijímá bez ohledu na skutečné zájmy občanů členských států. Místo řešení podstatných problémů se často zabývá regulacemi, které lidem spíše komplikují každodenní život.

Za příklady takových opatření považuji stupidní zákaz hraničící s idiocií plastových brček nebo zavedení lahví s neoddělitelnými víčky. V praxi může být manipulace s takovými víčky nepohodlná a pro některé lidi, zejména pro starší osoby, i problematická. Podobně zbytečně působí i zákaz používat u bezmasých alternativ názvy tradičně spojené s masem, jako jsou steak, játra nebo kuře.

Takový zákaz nepovažuji za potřebný. Jde o další příklad přehnané regulace, kterou by se veřejné instituce vůbec neměly zabývat. Spotřebitelé jsou schopni rozlišit, zda kupují masný výrobek, nebo jeho rostlinnou alternativu, a není nutné kvůli tomu zavádět nové zákazy.

V širším smyslu tento případ ukazuje na problém, kdy se evropské instituce stále více soustředí na ideologické (marxistické) nebo administrativní zásahy do běžného života. Místo posilování svobody a odpovědnosti občanů vznikají pravidla, která působí odtrženě od reality a snižují důvěru lidí v evropské instituce. Orwell měl pravdu, zničíme se sami.