A mezi tím? Rakety, dělostřelecké granáty, drony, výbuchy, popel, krev a strach. Trump a Putin si zase zavolali. A výsledek? Nula. Mezitím v době vyjednávání v Americe o míru Kyjev útočí na prezidentskou rezidenci Vladimira Putina. Ne na muniční sklad. Ne na energetickou infrastrukturu. Ne na kasárna. Ale na barák, kde sídlí představitel jaderné velmoci.
Putin pak Trumpovi v klidu oznámí, že taková věc samozřejmě nezůstane bez odpovědi. „No, tak to jsme si všichni fakt oddechli. Přesně tohle svět potřeboval slyšet.“ Tak si to pojďme říct narovinu: Jedni mluví o míru, druzí posílají drony, další vyhrožují odvetou. A obyčejní lidi? O ty jim evidentně nejde.
Tohle nemá konce. Čím dál víc to vypadá jako nevůle se domluvit. Čím dál víc to vypadá, že ten mír vlastně nikdo nechce. Protože mír je nepohodlný. Mír znamená ustoupit. Mír znamená zvolnit se zbrojením.
A mimochodem, ustupovat se velkým „klukům“ nechce. Trump se tváří, že něco vyjednává. Dobře. Fajn. Beru. Jenže ve stejný den je zničeno 91 bezpilotních prostředků. Devadesát jedna dronů, směřujících na „Putinovu daču“. To není nekontrolovaný „úlet“. To není omyl. To je jasný vzkaz. A ten vzkaz zní: „Kašleme na jednání. Jedem dál. Na plný plyn.“
Ukrajinský prezident tvrdí, že je to snaha Moskvy vycouvat z mírových rozhovorů. Jeden pózuje, druhý vyhrožuje. Jeden mluví o míru, druhý mačká tlačítka. Jeden hraje hodného policajta, druhý zlého. Hot a čehý. Jeden jako druhý, nemají si co vyčítat.
K tomu ještě sekunduje to nekoordinované „bruselské panoptikum“. A výsledek je pořád stejný: víc hrobů, víc nenávisti. Všichni mají plnou pusu bezpečnosti, stability a míru. Ale když má přijít na skutečné činy, tak se to vždycky nějak „zkomplikuje“. Zase je potřeba čas. Zase další telefonát. Zase další kolo řečí a setkání. A mezitím se točí mlýnek na maso!
Tohle už dávno není šachová partie velmocí, jak nám to rádi popisují ti chytří v televizi. Tohle je ruská ruleta. Ale v bubínku není jen jeden náboj. Každý další tah jen směřuje k tomu, že to rupne úplně!
