Když jsem byl zvolen do Poslanecké sněmovny, potkával jsem tam skupinu postarších dam, Češek, které pracovaly jako uklízečky. Mezi nimi byla paní, která nám svěřila, že se snaží splácet dluhy svého syna. Bylo vidět, jak se snaží podržet svou rodinu v těžkých chvílích.

Život se však neptá na naše plány, a tak když vypukla válka na Ukrajině, mělo to nečekané důsledky i zde. Smlouva s úklidovou firmou, která těmto dámám dávala práci, nebyla obnovena, takže o práci přišly. Najednou se na těchto místech objevily ukrajinské uklízečky; pravděpodobně šlo o jinou firmu.

Zatímco řešíme otázky pomoci ukrajinským uprchlíkům, nesmíme zapomínat na místní příběhy. Ta starší paní, o které jsem se zmínil, pak jednoho dne seděla v naší kanceláři s mým asistentem a plakala. Byla bezradná, protože nevěděla, co bude dál, a obávala se, že bez zaměstnání přijde o svůj byt a domov. Co s ní je dnes, netuším.

Takové příběhy, plné lidských osudů, se denně odehrávají kolem nás, i když na ně často zapomínáme. A tak je fotografie hezká, ale jsou za ní i jiné příběhy.