Není to jeho zásluha. Není to žádné vítězství. Je to jen milost, kterou nám na chvíli udělili jinde — bez nás, bez našeho hlasu, bez našeho vlivu.

A ten samý Rakušan, který ještě nedávno tvrdil, že máme trvalou výjimku, a pak že žádná povinnost přijímat migranty neexistuje, dnes slaví, že jsme z celé věci „dočasně vynecháni“.

Trapná komedie!

Rakušan nejdřív lhal, že výjimku máme trvale. Pak lhal, že žádná povinnost přijímat migranty ani neexistuje. A teď, když se ukáže, že jsme až teprve dnes z celé věci jen dočasně „omilostněni“, ještě si stoupne před kamery a tleská si.

Opravdu neuvěřitelné.

V normální zemi by ministr vnitra, který takto manipuluje s veřejností, balil kufry.

U nás si gratuluje sám sobě.

A přitom by měl lidem přiznat prostou pravdu: že jsme nebyli schopni vyjednat nic. Že jsme jen pasivní figurkou ve hře, kde o nás rozhodují jiní – a kde se ještě tváříme vděčně, když nás někdo na chvíli vynechá ze seznamu platících.

A co je nejhorší?

Že to celé dělá s naprostým klidem, s úsměvem a s přesvědčením, že veřejnost mu to zase spolkne.

Ministr vnitra by měl chránit zájmy vlastní země, ne si dělat PR na cizím rozhodnutí.

Rakušan nevyjednal výjimku. Dojednal paskvil. Jen zamlžil realitu a teď tleská cizímu rozhodnutí, které navíc může být kdykoli zrušeno.

A my, občané, bychom mu za to měli ještě tleskat?