Čtyři roky jsem sledoval Víta Rakušana. Čtyři roky, kdy se choval nejen jako politik, ale jako někdo, kdo úplně ztratil smysl pro elementární lidskou slušnost. Útoky na naše lidi, shazování práce ostatních, ignorování konstruktivního dialogu – takto definoval svou kariéru! A já říkám jasně: Můj hlas ztratil dávno a nyní se chová a vystupuje tak, že ho nemá a nikdy mít nebude. Už nikdy!

Když přišla volba místopředsedy Poslanecké sněmovny, nebylo těžké pochopit, proč jeho kandidatura narážela na otevřenou i tichou antipatii. Styl, chování a lidská i profesní selhání za čtyři roky mluvily jasně.

Skandály a aféry STAN: chaos pod rukama šéfa

• Podivné financování STAN z Kypru, nátlak na policejního prezidenta.
• Dozimetr. Aféra, která rozcupovala jeho stranu. A Rakušan? Nikdy nepřijal odpovědnost. Nikdy neřekl „pochybili jsme“.
• Držení šifrovaného telefonu ve spolku s mafiánem, který skončil u soudu.
• Pokus o nominace „lidí s podivnými kontakty“ do bezpečnostních služeb.
• Reorganizace policie, která zbrzdila vyšetřování některých kauz.
• „Oslovování“ politiků ze střechy ministerstva.
• Trapné koláže na státních budovách.

Politická komunikace: populismus maskovaný arogancí
Každé jeho veřejné vystoupení působí jako osobní exhibice. Místo jasného vedení a argumentace přináší osobní útoky, přehnané útočné komentáře. Proč bychom měli jeho styl respektovat i ve vedení Sněmovny?

Zahraniční angažovanost: přesah kompetencí
Účast na demonstracích na Slovensku? Ministr vnitra by měl být neutrální a řešit bezpečnost své země. Místo toho si Rakušan vybral pozici cizího politika, který zasahuje do dění suverénního státu, kdy a kde se mu zachce. Kdo mu dal právo rozhodovat o zahraniční politice ČR?

Migrace a bezpečnost: vágní a nekonzistentní
Debaty o migračním paktu jasně ukázaly jeho neschopnost jasně formulovat pozici. Zásadní selhání při schválení migračního paktu v Lucemburku, a pak už jen přešlapování v „blátíčku“, které způsobil. Vágní fráze, nekonzistentní argumenty, mlžení, to je všechno, co dostáváme. V oblasti, kde potřebujeme pevné vedení a jasnou strategii, servíroval mlhu a chaos.
Jak má obyčejný člověk cítit bezpečí, když ministr sám neví, co chce a jak to chce říct? Jeho osobní zájem a snaha vyhovět Bruselu jsou nad zájmem státu.

Střelba na Filozofické fakultě: selhání krizové komunikace
Střelba na FF UK. Čtrnáct mrtvých, desítky zraněných. Rakušan měl komunikovat jasně a citlivě – selhal. Jedna z pozůstalých dokonce vyvěsila billboardy, aby zdůraznila jeho selhání. Tragédie nepostihla jen oběti střelby, následky dopadly na pozůstalé a ukázaly, že Rakušan nezvládá ani základní lidskou empatii v krizích.
Jak mohl někdo takový zůstat v čele bezpečnosti státu? Omlouvání a zamlčování zjevných nedostatků v práci policie při pátrání po pachateli před střelbou, v některých případech i zjevné lži.

Šifrovaný telefon: arogance v praxi
Šifrovaný telefon z Dozimetru – údajně hračka pro děti. Reakce Rakušana? Arogantní, lehkovážná, nevhodná. Kdo si může myslet, že někdo, kdo nepochopí vážnost vlastní role, je kompetentní pro řízení státu a bezpečnosti?

KRIT: pokus ovlivňovat pracovníky státní správy
Dalším příkladem selhání je projekt KRIT, systém, který se stal symbolem snahy ovlivňovat pracovníky státní správy. Není možné, aby Ministerstvo vnitra zneužívalo své postavení k výchově loajálních úředníků. Takové praktiky do demokratického státu nepatří.

Závěr

Čtyři roky arogance, selhání, osobní útoky a nekontrolovaný chaos vysvětlují, proč jeho kandidatura neuspěla. Styl, aféry strany, zahraniční intervence, selhání krizové komunikace, všechno dohromady ukazuje jedno: Já mu svůj hlas nikdy dávat nebudu!

Respekt se nedá koupit, koalice se nedá vynutit a arogance je dlouhodobě penalizována. Výsledek je jasný a nepříjemný. Člověk, který ztratil kontakt s realitou, platí cenu za vlastní nekompetenci. STAN má na místopředsedu nárok. Stačí navrhnout někoho jiného. Jak prosté.

Rakušana už ne. Už nikdy!