Hádejte, kdo se včera nově připsal? Bývalý šéf pražského dopravního podniku Martin Dvořák. A není to žádná malá poznámka pod čarou, tohle obvinění stojí na výpovědi bývalého ekonomického ředitele DPP Mateje Augustína. Ten se zázrakem vyhnul obžalobě, protože se rozmluvil u výslechu a – jak jinak – hodil na stůl jméno Dvořák.

Podle policie měl Augustín požádat právě jeho, aby dělal poslíčka pro bandu kolem Redla. Jo, poslíčka! A co nesl? Vzkaz developerovi Serge Borensteinovi: „Hele, pět milionů na dřevo, jinak nebudeš stavět u Nádraží Holešovice.“ Pět milionů, jen tak mezi řečí!

A teď pozor – Martin Dvořák, kdepak jsme to jméno slyšeli? Ano, v jízdenkový kauze, kde se producíroval s Ivo Rittigem. Tam ho sice soud očistil, a stát mu ještě vyplatil skoro milion na odškodném. Bravo, takhle se pere justice po česku.

Dneska už je tohle jen nekonečný kolotoč špíny, pořád ty samý obličeje, pořád ta samá hra. STAN, Krejčíř, Redl, Rakušan, Rittig, Dvořák, Polčák… vybraná společnost, skoro rodinný album český politiky a byznysu.

A víte, co je na tom všem největší fraška? Že zatímco jedni lítají se šifrovanými telefony, jiní si je kupují od Polčáka jak na tržnici. A pak nám ministr vnitra Rakušan s vážnou tváří vysvětluje, že ten jeho šifrovaný mobil dal dětem na hraní. Jen aby ty děti náhodou nezačaly taky domlouvat pětimilionový úplatky na písku mezi kyblíčkama!