A stejně vážný je způsob, jakým to prošlo. Parlament tenhle návrh letos už dvakrát odmítl. Přesto se procesní kličkou vrátil na stůl. Potřetí. A hlasovalo se v týdnu před prázdninami, kdy je účast nejnižší. Aby to šlo protlačit podle pravidel, která zastáncům nahrávají. Tohle ohýbání procedur, aby se protlačilo něco za každou cenu, logicky nahrává kritikům. Tak se pak nedivme, když Evropské unii lidé přestávají věřit.
A řekněme si to na rovinu. Když se tenhle návrh protlačoval zpátky na stůl, zvedli pro něj ruku i čeští zástupci. Za STAN Danuše Nerudová a Jan Farský. Za TOP 09 Luděk Niedermayer a Ondřej Kolář. Za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský. A šest europoslanců hnutí ANO: Jaroslav Bžoch, Klára Dostálová, Jaroslav Knot, Ondřej Knotek, Jana Nagyová a Jaroslava Pokorná Jermanová.
Kdo mě sleduje, ví, že ochranu dětí na internetu prosazuji dlouhodobě. Mluvím s dětskými psychiatry, chci věkové limity pro sociální sítě, tlačím na to, aby stát konečně jednal. A i když to není jednoduché, tak jsem přesvědčen, že v dopadu sociálních sítí na životy našich dětí bychom měli udělat mnohem víc. Ale pachatele trestné činnosti má řešit cílená policejní práce, ne pročítání zpráv milionů nevinných lidí. Ochrana dětí se nesmí stát záminkou pro sledování všech.
Věřím v jednoduchou zásadu. Stát a instituce mají sloužit lidem, ne je hlídat na každém kroku. Svobodná společnost stojí na tom, že co je moje, je moje. Každý má mít právo soukromí. Něco co je vaše a ne státu. Vaše zprávy. Vaše fotky. Váš byt. Váš život. Do toho stát nemá co koukat. Policie a orgány činné v trestním řízení mají mít plné právo bojovat proti kriminalitě, ale není možné, aby zasahovaly do vašeho soukromí, dokud neexistuje konkrétní podezření a rozhodnutí soudu. To je podle mě základní princip ochrany svobody jednotlivce.
