Cílem navrhovaných změn je pomoc spotřebitelům, aby z obalu potravin získali všechny důležité informace o výrobku, jako je jeho složení, způsob uchovávání, příprava a v neposlední řadě i jeho původ – např. u živočišných produktů. Proto se také u hlasování o povinném uvedení informací o zemi původu u několika druhů masa jednalo takřka o jednomyslnou volbu. Je totiž správné, zejména po zkušenostech s německou dioxinovou aférou, informovat spotřebitele o původu masa a být tak nápomocen při jeho rozhodovací volbě. Kromě hovězího tak nyní kupující získá informace o původu také u masa drůbežího, skopového nebo ryb. Zemi původu vystopuje také na obalech ovoce a zeleniny nebo třeba medu či olivového oleje. Společnou řeč nalezli europoslanci také v otázkách uvádění nutričních hodnot a časových údajů zamražení respektive u uvádění výživových hodnot na základě konkrétních jednotek/porcí.
Naopak problémy nastaly až s požadavky, ve kterých se EU snaží za spotřebitele i myslet a nejraději by na obaly potravin velkým písmem uvedla – toto jezte, a toto už ne.
Návrhy na uvádění nutričních hodnot na předních obalech, případně využití barevného semaforu indikující prospěšnost potraviny, jsme proto zamítli. Není to transparentní řešení a pro spotřebitele by to bylo ve většině případů obzvlášť matoucí. Nelze jednoznačně ukázat, že konkrétní potravina je nezdravá, nezdravá je až její nestřídmá konzumace. A dá se očekávat, že by výrobci kouzlili i s ideálními porcemi. Zadní strana potravin je již léta celosvětově zavedená jako zdroj informací, přední funguje jako reklamní poutač. A pokud se spotřebitel bude zajímat o složení a výživové hodnoty, nalezne tyto informace tradičně na zadní straně.
Přestože dle průzkumu Evropské organizace spotřebitelů nutriční hodnoty zajímají až 75 % všech nakupujících, dle České zemědělské a potravinářské inspekce tyto informace nečte 56 % z nich. Je to také tím, že tyto údaje nedokáží správně interpretovat, téměř většina (84 %) neumí vysvětlit, co je to například uhlovodan. Není proto důvod zatížit spotřebitele dalšími údaji na přední straně. Naopak chápu požadavky na větší písmo, které by mělo uvádět složení výrobku. Nicméně z čistě praktických důvodů ani tento požadavek nebyl přijat. Množství uváděných informací je dnes již tak vysoké, že by pro jejich plné uvedení mnohdy nestačil ani celý obal – jako například u malé láhve Coca Coly.
Všechna legislativa směřující k tomu, aby rozhodovala za občana respektive spotřebitele je špatná. Viz zákaz prodeje žárovek. Svoboda spočívá i ve svobodě volby. Nechme proto rozhodovací proces na spotřebitelích samotných a po producentech potravin raději požadujme střídmější marketingové slogany, kterými občanům slibují často nadsazené skutečnosti.
Zaměřme se raději také na to, proč při přímém srovnání s původními státy EU, nalezneme v nových členských státech různou kvalitu potravin prodávaných pod stejným označením. Tuším sice, že za vším stojí velký tlak obchodních řetězců na cenu produktu, ale to neospravedlňuje to, že stejně označené zboží stejné značky má různou kvalitu dle místa prodeje. Pod stejným zbožím by měl spotřebitel nalézt vždy stejný výrobek stejné kvality, v opačném případě to musí být na obalu názorně vyznačeno.
