Nejsem masochista, někdy mne ale přemůže vlastní fantazie v kombinaci s profesionální deformací. Téměř vidím některé myšlenkové pochody (půlmaratóny). Stalo se mi to naposledy při četbě komentáře redaktora Petra Kupce. „Zas ten Bém, předvádí se, jak umí běhat. Já mu ukážu,“ běží možná také redaktorova myšlenka a vzápětí i prsty po klávesnici. „ Pražský půlmaratón byl nezvládnutý, špatně zorganizovaný a více méně udusil závodníky. Může za to kdo? Může za to Pavel Bém, ten měl kolem sebe VIP bublinu frešného vzduchu a tak mu bylo jedno, že ostatní sípají ve výparech a doběhl v relativně slušném čase, protože protekce to byla,“ mohla by se rodit pointa textu. Představuji si běžící, ačkoli spíše belhající se myšlenku Petra Kupce, který tvrdí, (poněkud nesrozumitelně), že půlmaratón byl důkazem toho, kdo vládne a kdo je pouze tolerován. Vaši sofistikovanou ironii, pane redaktore, s níž připouštíte, že závodník Bém uspěl, beru jako lichotku. Nemá nepochybně cenu vám připomínat, že spokojených bylo kromě Béma více, třeba Petra Kamínková, která ocenila trať: "Teď se běhá mnohem příjemněji, je tam víc kvalitního asfaltu, což je znát." Fotbalista Pavel Nedvěd si zase pochválil, jak si při běhu městem prohlédl Prahu a jak se mu to líbilo. 8 500 lidí, což je, mimochodem, o třetinu více než dříve (chudáci, nevěděli, že je to celé zorganizované proto, aby jim zlolajný primátor poškodil zdraví), se radovalo ze sportu, z pěkného počasí, z krásné Prahy. Běžci si mohli například schovat věci do úschovny, najíst se, napít, převléknout v převlékárně, dokonce se nechat namasírovat. Zadarmo. „Ne ne né, zvrzali to, dva lidi mi šlápli na nohu a tramvají jsem pak jel o 20 minut déle, než jsem zvyklý, to mně tedy nakrklo, za to je má satira ztrestá, magistrátníky pekelné,“ finoběišuje se imaginární myšlenkový půlmaratón a škarohlídný text je hotov. Ale třeba vám nikdo na nohu nešlápl, tramvají jste nejel, a někam na pivo jste dorazil včas, pane Kupče. Psal jsem to už – to ta má fantazie…
Poběžte příště s námi, pane Kupče. Třeba vám vyplavené endorfiny pomohou k pozitivnějšímu pohledu na svět a při troše štěstí se možná ani neudusíte. Pokud jde o váš zdravý rozum, objektivní přístup a novinářskou etiku, ty se tedy zjevně už udusily. Možná víte, že tradice maratonu vznikla na základě příběhu posla DOBRÉ zprávy o vítězství. Nechci po vás, abyste kvůli tomu běhal, ale zajímalo by mne, zda byste alespoň „nosit“ pozitivní informace také zvládl.
