MUDr. Přemysl Sobotka

senátor v letech 1996-2016
284/235 Položit dotaz
1296 Sympatizovat
1 Do přátel
100% Doplnit profil
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,36. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

18.12.2009 16:10:57

Mimořádné zasedání předsedů Parlamentů zemí Evropské unie

Mimořádné zasedání předsedů Parlamentů zemí Evropské unie

Švédsko – Stockholm, 11. 12. - 12. 12. 2009; Projev předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky na mimořádném zasedání předsedů Parlamentů zemí Evropské unie

&nbsp;Vážené dámy a pánové, vážení kolegové z evropských parlamentů,<div><br /></div><div>dovolte mi, abych vás srdečně pozdravil na tomto mimořádném zasedání předsedů parlamentů zemí Evropské unie a věnoval své vystoupení problematice postavení národních parlamentů po přijetí Lisabonské smlouvy, která do značné míry preferuje efektivitu rozhodování před otázkou legitimity, která je ovšem pro národní parlamenty v systému reprezentativní demokracie klíčová.</div><div><br /></div><div>Racionálním cílem národních parlamentů i po přijetí Lisabonské smlouvy musí být proto nejen odpor k snahám o přebujelou byrokratickou regulaci čehokoliv a tím pádem i růstu odcizení evropských občanů od centrálních orgánů EU. Národní parlamenty musí zároveň najít životaschopné mechanismy, jak koordinovat včasné &nbsp;varování do podoby, které představují ve smlouvě například tzv. žluté a oranžové karty. Tím se dostáváme především k akutní nutnosti vyjasnit si v souvislosti s Lisabonskou smlouvou otázku principu subsidiarity.</div><div><br /></div><div>Systém zmíněných karet je sice již od roku 2004 testován prostřednictvím koordinovaných testů subsidiarity, které organizuje Konference evropských výborů parlamentů EU (COSAC). Realizace těchto testů však ukázala významné limity této metody – počet parlamentních komor namítajících rozpor s principem subsidiarity dosud z různých důvodů v praxi nedosáhl zmiňovaného kvóra . Zůstává proto zásadním úkolem národních parlamentů nejen usilovat o rozvinutí tohoto mechanismu, ale také vyjasnění samotného pojmu subsidiarity do opravdu konkrétní podoby.&nbsp;</div><div><br /></div><div>Na rozdíl od Protokolu o použití zásad subsidiarity a proporcionality, který byl součástí Amsterodamské smlouvy, neobsahuje totiž Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojený k Lisabonské smlouvě ani pouhý výčet materiálních kritérií potřebných pro vyhodnocení souladu právního aktu s principem subsidiarity. Proto doporučuji téma subsidiarity jako významný bod diskuze na všech našich meziparlamentních setkáních, ať jde o jednání bilaterální, na regionální úrovni či jako v tomto případě na reprezentativním setkání všech unijních předsedů národních parlamentů.</div><div><br /></div><div>O subsidiaritě nelze jen obecně hovořit. Je třeba konkretizovat její skutečný obsah i to, jak ji lze aplikovat v praxi. Nezapomínejme i na významnou skutečnost, že tento princip je oboustranný, kdy pravomoci nemusí jít jen do Bruselu, ale i opačným směrem – nejen k národním vládám, ale také k národním parlamentům.</div><div><br /></div><div>Proces evropské integrace se poměrně úspěšně rozvíjí, ale jeho brzdou jsou do budoucna paradoxně především ti, kteří jej chtějí urychlit za každou cenu. Jsou totiž nervózní z každé demokratické diskuze, ve všem vidí sabotáž či kverulantské komplikování problému a k tomu je vede jejich byrokratická kolektivistická mentalita, se kterou by se neměl žádný demokrat smiřovat!</div><div><br /></div><div>Těmto milovníkům černobílých ploch osobně nemohu nikdy fandit, protože jsem dirigismus, tuhé centrální plánování a byrokratismus, který dokázal zadusit jakoukoliv iniciativu občanů, zažil v komunistickém Československu. A jsem přesvědčen, že vůči těmto nebezpečím nejsou imunní ani ty evropské země, jejichž demokratický systém nebyl v minulosti &nbsp;narušen žádnými totalitními praktikami. To je i důvod, proč jsem vznesl před chvílí některé požadavky na to, jako dát Lisabonské smlouvě lepší kvalitu.</div><div><br /></div><div>Tyto požadavky nejsou vyhlášením války Evropské unii, jak by si někdo mohl myslet. Naopak jde o &nbsp;snahu pomoci k dříve daným slibům, že demokratický deficit, který poznamenal některé z posledních etap procesu evropské integrace, bude napravován. Tyto názory jsou výzvou k racionálnímu využití Lisabonské smlouvy a k tomu, aby národní parlamenty, které mají nejblíže k občanům, sehrály svou nezastupitelnou roli v dalším sbližování evropských zemí na principu respektu k jejich historickým zkušenostem, tradicím a bez ohledu na jejich velikost či délku členství v unii.</div><div><br /></div><div>Děkuji vám za pozornost…</div>
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama