Pouze byrokrati či příznivci sociálního inženýrství si přejí, aby bylo vše rychle nalinkováno a bez rozmyslu hnáno kupředu jako kdysi u nás v době gottwaldovských pětiletek. Proto se před časem objevily nálepky eurooptimista a europesimista. Ta první je myšlena pozitivně a druhá v podstatě jako nadávka. Já se však každopádně nehodlám hlásit ani k jedné z nich.

Eurooptimisté mi silně svým nadšením bez rozmyslu připomínají svazáky z 50. let a europesimisté potom mravence v marné sisyfovské snaze zastavit proces, který se snad již zastavit ani nedá. Nyní jde hlavně o jeho kvalitu.

Proto, pokud by mne v tomto směru chtěl někdo nálepkovat, tak prosím o označení eurorealista. To je člověk, který vychází z tohoto, že proces evropské integrace probíhá a při vědomí jeho pozitiv a negativ se nedá zastrašit, aby nehovořil i o věcech negativních. Proto požaduji u všech členských zemí rozpočtovou kázeň, zastavení byrokratizace EU a dalších nešvarů, které by nám z unie záhy udělaly neproduktivní „RVHP s lidskou tváří“…

Základním předpokladem autentické evropské politiky má být nikým nezpochybňované právo senátorů a poslanců národních parlamentů i ministrů národních vlád ve svobodném dialogu se postavit proti těm jevům, které nás odvádějí od původní myšlenky volného pohybu osob, peněz a služeb v evropském prostoru. Myslím si, že to je úkol, který bychom měli spolu s otázkami evropské bezpečnosti řešit místo naplňování záplavy směrnic třeba o pomazánkovém másle…

Přemysl Sobotka