Pane prezidente, podívejme se nejprve na Spojené státy ve vztahu k postoji evropských národních konzervativců, kteří jsou při všech příležitostech bombardováni svými názorovými oponenty otázkami typu „kde dnes máte ty své trumpovské kšiltovky?“. Jak jste psal pro MF Dnes v pátek, s Trumpem byly spojovány velké naděje, že odstaví od moci americký Deep State. Jste po americko-izraelském útoku na Írán přesvědčen, že se to nestane a ta „druhá strana“ v USA vyhrála?
Mám sklon vám odpovědět, že ano, že druhá strana vyhrála. Špatně se to měří a vypočítává, ale pro mě je určitě zásadní věcí vymizení J. D. Vance z titulních stránek a ovládnutí všeho Rubiem. To je pro mě symbolem všeho. Vím, že se na jednom jménu nemá stavět nějaká velká teorie, ale Rubia jsem zažil na nějaké konferenci před 10–12 lety kdesi v Georgii a už tehdy jsem věděl, že je to někdo jiný. Má kubánskou emigrantskou mentalitu a tyto lidi známe u nás doma, kde stále ještě bojují se Sovětským svazem a Leonidem Brežněvem.
Jak vnímáte demonstraci Milionu chvilek na Letné?Anketa
Stejným způsobem Marco Rubio bojuje s minulostí svou a své rodiny na Kubě, čímž mu to trošku zatemňuje mozek. Vylekal jsem se, když začal hrát větší roli ve vyjednáváních kolem Ukrajiny, ale teď se to projevuje v řadě dalších oblastí. Není důvod házet ručník do ringu, to ne, ale dnes je americká administrativa evidentně jinde a tamní Deep State znovu projevil svou sílu.
Můžete jen spekulovat, ale nemůže současná absence viceprezidenta Vance ve veřejném prostoru být zapříčiněna tím, že se záměrně odtáhl, aby nebyl svými příznivci a táborem MAGA spojován s de facto porušováním slibů, že USA nebudou pod Trumpem války začínat, ale končit? Přece jen se od počátku spekuluje, že by mohl mít ambici Trumpa nahradit.
To nemohu vyloučit a má to svou logiku, ale na druhé straně si myslím, že jde o druhořadou věc. Je to vnitroamerické uvažování, které já nepotřebuji dělat. Nebyl jsem ten, který nosil trumpovskou kšiltovku, nicméně je naprosto evidentní, že jsem nad jeho volbou jásal. Najednou se ukazuje, že realita vládnutí je jiná a víc se projevují vnitroamerické vlivy a tlaky. Republikánská strana pořád ještě bojuje proti Trumpovi, protože ho jako celek za svého představitele nepřijala. Nešlo o autentický pocit uvnitř republikánské strany.
Nastane podle vás v Evropě procitnutí, po kterém se ptáte v článku Jak rozumět izraelsko-americkému útoku na Írán a vůbec krizi na Blízkém východě? z konce minulého týdne? Máte za to, že útok na Írán, jehož důsledky v podobě skokového růstu cen pohonných hmot pociťuje každý z nás, povede v Evropské unii k vystřízlivění?
Neočekávám to. Tím, že tato situace donutí lidi sáhnout hlouběji do peněženek, bude hrát svou roli, protože cla se neprojevují tak silně, aby měl někdo pocit, že se ho to okamžitě dotýká. Na vystřízlivění moc nevěřím. Evropská unie není ani zdaleka jednolitá. Byl jsem nedávno na konferenci v Norsku, kterou pořádala bezvadná skupina norských Klimarealistů. To je ale relativně malá entita v relativně malé zemi a spíše promlouvá do vědecké debaty o globálním oteplování, příčinách klimatických změn a rezolutně odmítá, že je to způsobeno CO2.
Mám strach, že v EU zvítězí antitrumpové, kteří říkají: Měli jsme vždycky pravdu a říkali vám, že je Trump šílený, tak co od nás teď chcete? To nebude vystřízlivění. Různí Macronové, Merzové a Starmerové budou říkat, že jsme měli poslouchat je. Optimistou ohledně vystřízlivění v Evropě opravdu nejsem a musel jsem to v Norsku opakovaně vysvětlovat, protože tam mezi lidmi tohoto typu existuje představa, že se ledy hnuly. Ano, hnuly se, ale velmi málo.
Do jisté míry se přece ledy hnuly. Donald Trump po svém nástupu změnil řadu věcí včetně návratu do normálu v otázkách pohlaví, odmítnutí genderismu, konec financování neziskovek, odstoupení od Pařížské klimatické dohody apod. Tím dal naději dalším, že tyto věci změnit a zrušit jdou, protože doteď jsme hlavně v EU slýchali, že to zkrátka nejde. Není to tak, že už tímhle Trump udělal hodně?
Tohle je určitě pravda a kdybych psal článek, přesně tímhle začnu a budu ho od toho odvíjet. Zmínil jste útok na neziskovky nejrůznějšího typu včetně zelených. Myslím, že to byl úžasný krok a částečně jistě inspiroval i naši dnešní vládu. Je fascinující, jak dostává obrovský prostor bývalá Fialova vláda a exministr zahraničí Lipavský, který říká, že vůbec nechápe, co bylo na těch neziskovkách špatného. To je téměř fascinující. Ti lidé se neprobudili a mají pořád ještě obrovskou moc, u nás zejména mediální.
Lidé tohoto typu se nejenže neprobudili, ale naopak vedou téměř až jakýsi džihád proti snaze vládní koalice jednak přestat financovat politické neziskovky a jednak zprůhlednit systém jejich zahraničního financování a vazeb.
Útok na neziskovky je bezvadný a začal to Macinka, což udělal strašně dobře. I když na spoustu jeho dalších kroků se mračím, tak tu s námi léta neseděl zbytečně. Vítám to a považuji to za naprosto zásadní. Nejde ale o izolované jedince typu Lipavského, který je pirát, nepirát, ODS nebo cokoli. Nejde o jedince, ale o myšlenková schémata. Pořád spousta lidí sdílí věc, kterou nám sem nejvíc ze všech přinesl Václav Havel. Zkratkovitě řečeno, že politické strany jsou zlo a neziskové organizace jsou dobro. Někteří možná řeknou, že takto neformulovaný slogan přímo u Havla nenajdou, ale za prvé, kdyby hledali, tak by ho našli a za druhé, jeho celkový přístup byl jednoznačně v tomto směru. Jestli se s tím podaří trošku zatřást, byla by to velká věc. Myšlení lidí a většinové společnosti to ale pořád nebude proměňovat tak, jak by bylo třeba. Spoustě lidí se stále zdá, že zeleným jde jenom o broučky a čistotu našich lesů a vod. To si myslí drtivá většina lidí a indoktrinace ve školách jim dává za pravdu.
Neviděl bych to tak černě. Bavím se s docela dost lidmi, nejen v Praze i daleko mimo ni a výrazná část lidí nemá o těch různých zelených žádné iluze a spojují s nimi velmi negativně Green Deal a daleko horší věci. Možná to ve svém tažení přehnali takovým způsobem, že výsledek je opačný.
Jak u koho. To jste optimista. Jak se v němčině říká, optimismus ist pflicht, optimismus je povinností, ale nejsem si tím v tomto případě jist. Děti jsou od malička dneska zblbávány, a to nejen ve školách, ale už od předškolní výchovy. Ani za komunismu to snad nebylo takhle děsivé, protože pořád ještě žily generace, které znaly něco úplně jiného.
Co říkáte na chování Petra Macinky?Anketa
Učím na vysoké škole a pořád dělám takovou chybu, když studentům řeknu: To vy nemůžete pamatovat, to tak vaše rodiče. A pak se zarazím a řeknu: vaše prarodiče. Narodili se v tomto tisíciletí a jejich rodičům zpravidla v roce 1989 bylo 15 let a možná ani to ne. Nemohou si tedy pamatovat věci, které my považujeme za samozřejmé. Můžeme jim za to úplně nadávat, nebo ne? Někdy se můžu zbláznit při zjištění, že studenti neví tohleto a tohleto. Na straně druhé připouštím, že se to stalo například před 50 či více lety a uvažuji, že když jsem se já narodil v roce 1941 a v tom roce „před padesáti lety“ bylo v roce 1891, také si musím přiznat, že neznám všechno, co se v té době dělo. Hovořil jsem někde třeba o tom, že by bylo dobré si letos připomenout 70. výročí maďarského povstání z roku 1956. Mluvím s generacemi nikoli teenagerů, ale dnešních čtyřicátníků a oni se ptají, co bylo v roce 1956 v Maďarsku. Říkám to z jednoho důvodu. Děsím se pošlapávání, zapomenutí a nevyučování historie.
Vrátím se ještě k Havlovi. Ten totiž alespoň na rovinu říkal, že systém politických stran mu nevoní a raději by viděl něco jiného. Zatímco dnešní podporovatelé a protagonisté systému politického neziskovkářství svou politickou agendu prosazují často skrytě. Má-li vláda, jak se zatím zdá, odvahu ten systém zastavit a změnit, dějí se hrozné věci a kampaně, že jde o autoritářství po ruském vzoru. Co si z toho celého vzít?
Nechci pořád mluvit o Václavu Havlovi. Moje rodina mi říká, že to vypadá, že s ním vedu zásadní boj i po jeho smrti, ale on to sem opravdu vnesl. Devadesátá léta byla soubojem o jeho dědictví a my jsme to v devadesátých letech vyhráli. Havel začal vyhrávat v momentě, kdy jsme my naopak z hlavních pozic ustoupili a považuji to za naprosto zásadní. Ať mi nikdo neříká, že se nemám pořád vztahovat k Havlovi. Kdekdo se přece vztahuje k Brežněvovi a Husákovi, a to je o desítky let před tím. Proč bychom se my nemohli vztahovat k Havlovi a tomu, co určovalo naši současnost?
Souhlasím ale s tím, že nové generace si tento systém s Havlem už nespojují a pouze pro nás je to tvrdá vzpomínka. Ano, přijalo se navýsost havlovské, že politické strany jsou špatné, že společenské dělení na pravici a levici je nesmysl atd. Produkt toho dneska sklízíme. Trošku jsme propásli evropská i americká 60., 70. a 80. léta a při vstupu do svobodného světa v listopadu 1989 jsme mysleli, že západní kapitalismus je pořád tím normálním kapitalismem a že politický pluralismus je tím standardním politickým pluralismem parlamentního typu založeným na dobře definovaných politických stranách. Při nakukování přes železnou oponu jsme trošku podcenili, že se západní svět proměnil a po roce 1989 jsme spadli do světa jiného, než jaký jsme si představovali.
II. část rozhovoru s prezidentem Václavem Klausem najdete na serveru ParlamentníListy.cz od středečních ranních hodin. Bývalá hlava státu zhodnotí výkon vlády ANO, SPD a Motoristů sobě v prvních 100 dnech vládnutí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Jak hodnotíte rozhovor?
