Vznikl z nespokojenosti, protestu a politického tlaku, potřeby žen být slyšet a prosadit změnu. Vnímám tento den nejen jako oslavu, ale hlavně jako připomínku, že práva a rovnost nejsou samozřejmostí, ale výsledkem odvahy a vytrvalosti.

Počátky Mezinárodního dne žen jsou spojené s dobou, kdy ženy začaly otevřeně upozorňovat na nerovnosti, které byly dlouho považovány za samozřejmé. Ozývaly se proti špatným pracovním podmínkám, nízkým mzdám i proti tomu, že neměly možnost podílet se na rozhodování o věcech, které zásadně ovlivňovaly jejich životy. Požadavky nebyly výjimečné ani radikální – šlo o důstojnost, spravedlnost a rovné zacházení. Právě z těchto snah se postupně zrodila myšlenka Mezinárodního dne žen jako připomínka odvahy a solidarity žen, které se nebály ozvat.

Politika a společenské dění byly dlouhou dobu doménou mužů. Přesto ženy nikdy nepřestaly usilovat o to, aby jejich hlas byl slyšet. Dnes je účast žen ve veřejném životě samozřejmostí.

MDŽ je také o každodenním životě. O ženách, které pečují o rodiny, pracují v nejrůznějších profesích, pomáhají druhým a často stojí v pozadí bez očekávaných uznání. Jejich práce je nenápadná, ale bez ní by společnost nemohla fungovat.

Na závěr bych chtěla ženám popřát, aby měly odvahu stát si za svým a nebály se být slyšet. Jejich hlas, rozhodnutí a práce byly vnímány jako samozřejmá součást života. Přeji jim, aby každý den cítily uznání, nejen květiny a slova, aby 8. březen připomínal, že rovnost není dar, ale něco, o co je potřeba pečovat.