Nejde o marginální změnu. Jde o krok, který může mít dalekosáhlé dopady nejen pro samotné pracovníky škol, školníky, uklízečky, kuchařky, hospodářky, administrativní síly, ale i pro samotný chod škol a jejich prostředí. Tyto profese bývají většinou přehlížené, ale bez nich by školy jednoduše nemohly fungovat. Jsou to lidé, kteří každý den zajišťují, že se děti učí v čistém, bezpečném a klidném prostředí, že mají co jíst, že je o ně postaráno i mimo třídu. Tito lidé nejsou v uvozovkách "navíc", jsou součástí školní komunity, stejně jako učitelé.
Navrhovaný přesun financování by znamenal, že jejich mzdy by již nehradilo Ministerstvo školství, ale že by odpovědnost a hlavně náklady přešly na obce, města a kraje. A já se ptám, máme na to skutečně připravené rozpočty? Máme jistotu, že všechny obce v této zemi dokážou zajistit důstojné odměňování těchto zaměstnanců? Bojím se, že odpověď je, že nemáme a že tento krok by mohl vést k prohlubování nerovností mezi jednotlivými školami. Zatímco jedna obec by mohla udržet kvalitní zázemí školy, jiná by byla nucena snižovat stavy, omezovat úklid, a tím i omezovat celý provoz. A to není cesta k lepšímu školství. Chápu potřebu hledat úspory a zefektivňovat státní výdaje, ale školství není místo, kde by se mělo šetřit způsobem, který ohrozí kvalitu základní péče o děti a pracovní podmínky těch, kteří se o ně starají.
Z tohoto důvodu se připojuji k hlasům, které volají po zachování stávajícího modelu financování. Pokud se má vést debata o změnách, pak otevřeně, s dostatečným předstihem a za jasných podmínek, které neohrozí fungování škol, zejména těch v menších obcích a regionech.
A právě v této souvislosti byl předložen pozměňovací návrh poslance Cogana, který má údajně pomoci tím, že změní systém rozdělování daní mezi kraje a obce podle různých kritérií. Na první pohled to může znít jako vstřícný krok, ale při bližším pohledu je zřejmé, že jde jen o kosmetickou úpravu, která reálné problémy neřeší. Ano, návrh zavádí nové ukazatele, například počet dětí a studentů, délku silnic nebo počet zdravotnických zařízení, ale chybí tomu to podstatné - dostatek nových prostředků. Tento návrh totiž nepřináší více peněz do systému, pouze přerozděluje to, co už v systému je. A to znamená, že někteří dostanou víc, ale jen za cenu, že jiní dostanou méně. A to je nefér.
Místo skutečné podpory školství se tak dostáváme do situace, kdy se zodpovědnost přehazuje z jednoho článku na druhý, a finance se tak jen přelévají z jednoho konce republiky na druhý. Bez systémové změny a bez navýšení prostředků je to jen hra s čísly a školám to nepomůže.
Proto vyzývám k tomu, abychom se k těmto návrhům postavili čelem. Přesun financování nepedagogických pracovníků odmítáme, pokud nebude jasně řečeno, jak bude zajištěno jejich financování. A pozměňovací návrh pana poslance, jakkoliv může být veden dobrým úmyslem, nepovažuji za dostatečný, pokud nezajistí skutečně nové a spravedlivé zdroje.
Naše školy si zaslouží stabilní a předvídatelné financování, ne nejistotu, škrty a improvizaci. A naši nepedagogičtí pracovníci si zaslouží důstojné ohodnocení, ne stát se vedlejšími oběťmi těchto rozpočtových her. Děkuji.
