Mgr. Daniel Herman

  • KDU-ČSL
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,08. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

11.12.2014 12:06:45 - občan z Prahy

Mučení a pronásledování

Jak se v souvislosti s kritikou komunistických koncentráků a mučení díváte na dnešní praktiky výslechů USA na základnách mimo své území?
Kolik v ČR v 50.letech celkem přišlo o život nepřátel socialismu? A kolik jich bylo perzekuováno? Jako bývalý šéf ÚSTRu to jistě víte. Děkuji za Vaše fundované odpovědi!

Odpověď

15.12.2014 13:15:57 - Mgr. Daniel Herman
 

Vláda amerického prezidenta Baracka Obamy se rozhodla zveřejnit několikasetstránkový výtažek z utajované, šest tisíc stránek dlouhé zprávy o mučení. V tom je tedy první důležitý moment, Američané zprávu zveřejnili sami a dobrovolně, není to žádný „únik“ uprchlého agenta.

Předně, aby to bylo zcela jasné, žádné mučení nemá patřit k běžné „výbavě“ demokratického státu a jeho institucí. Proto demokracii máme, abychom se tomu vyhnuli. Otázka ale je, jak se má demokracie bránit, když stojí proti brutálnímu nepříteli. Pokud jde o světový terorismus, který dnes představují především islamistické skupiny, jde o protivníka, který v sobě spojuje prvky armády, přičemž oficiální armádou není a organizovaného zločinu. Představa, že by někdo z těchto lidí, kteří jsou zapleteni do hromadných vražd, dobrovolně mluvil, jsou naivní. Žádný zločinec nebude jen tak sám od sebe dobrovolně mluvit. Otázka jen je, jaká míra nátlaku je legitimní. Pokud jde o použité metody, byly nejspíš takové, jaké zakoušejí během výcviku i příslušníci speciálních jednotek, aby na ně byli připraveni. Běžný člověk by nejspíš promluvil během chvilky, jen kdyby věděl, co ho čeká.

Je třeba vidět, jaké byly historické souvislosti v době před více než deseti lety. Teroristům se podařilo zavraždit sebevražedným útokem tři tisícovky lidí. Kdyby mohli, zabili by jich ještě více, jenže u dalších cílů už jim to nevyšlo. Není pochyb o tom, že udělali maximum, co pro ně bylo možné. Kdyby mohli použít deset letadel, nesporně by to udělali.

Aby se dalším podobným akcím zabránilo, bylo třeba zahájit rozsáhlé vyšetřování. Přitom proti vyšetřovatelům nestáli nějací nezralí civilisté, ale zkušení teroristé a náboženští fanatici, kteří mají pocit, že nemají co ztratit. Naopak, mohou jen získat, když nepromluví. To ostatní byla jen otázka jejich výdrže. Není pravda, že drsná praxe k ničemu nevedla, k žádným dalším útokům nevedlo. To vede část veřejnosti k pocitu, že ani nebyly plánovány. Problém byl ovšem i v tom, že řada vyšetřovatelů byla v minulých letech propuštěna a vedení výslechů nezkušenými lidmi neznamená nic dobrého. K tomu přispěl jistě i stresový faktor, že politici tlačili na výsledky, ale jinak nikdo raději nechtěl nic vědět. Možná právě ti, kteří jsou dnes pohoršeni. Problém je také v tom, že z milionů stran dokumentů se zveřejnění dočkala jen malá část a že vyšetřování vedli jen nižší činitelé demokratické strany, což výsledek zabarvuje. Pokud si někdo mé vysvětlování interpretuje tak, že jsem pro mučení, tak opak je pravdou. Doufám, že bude možné jednou vynaleznout nějakou pilulku pravdy, po které člověk s pocitem radostné euforie řekne všechno i bez mučení. Taky ale doufám, že se jí nezmocní některé síly a jedinci, kteří by ji zneužili, protože právě tohle by byla zbraň hromadného ničení.

Ale opakuji, jsem proti mučení a vždycky jsem byl. Řešíme jakousi analogii přiměřené obrany a metod, které chceme použít i na ochranu našich bližních.

Přece jen je třeba vidět ještě jeden rozdíl, totiž že okolnosti zadržování osob, které jsou podezřelé z terorismu, mohou být kritizovány nejen v cizině, která je USA nepřátelská, ale zcela svobodně i na území spojenců, ale také v samotných Spojených státech a nikomu se za to nic nestalo. Ostatně třeba dnešní prezident Barack Obama kritizoval praxi držení zajatců na Guantánamu a stal se prezidentem. Zkuste si představit, že by době Stalinovy nebo Brežněvovy vlády někdo vystoupil s kritikou GULAGu. Nejen, že by se nestal hlavou SSSR, nýbrž by skončil přesně v tom zařízení, které kritizoval. Komunistický režim také dosáhl dokonalosti v inscenovaných procesech. Tam by se nemohlo stát, že by byl někdo propuštěn a ještě chodil a vykládal nahlas, co zažil. Tak to jen ke srovnání obou systémů, protože dnes mají někteří lidé sklon říkat, že to vyjde nastejno. Buď tedy nejsou informováni, nebo to dělají schválně, s čímž se mnoho nadělat nedá.

Pokud jde o otázku komunistické perzekuce, dovoluji si vás odkázat na stránky ÚSTR, kde najdete potřebné odkazy, třeba tento:

http://www.ustrcr.cz/cs/dokumentace-popravenych-politicke-duvody-48-89