Ale teď vážně – je dobré ukázat, jak snadno se mohou plést různé „detektory umělé inteligence“, které jsou bohužel často používané k falešným obviněním a mediálnímu honu na čarodějnice z pozice nepříliš inteligentních aktivistů a nekompetentních politiků.
Pro ilustraci: Věděli jste třeba, že by podle těchto nástrojů ani Shakespeare nebo Jane Austenová neprošli testy originality?
- „Pýcha a předsudek“ od Jane Austenové (1813) – označeno za 73,6 % AI.
- Shakespeareho „Romeo a Julie“ (1597) a „Macbeth“ (1606) – označeny jako podezřelé z umělé inteligence, protože prý mají „příliš předvídatelný styl“.
- Dokonce i úryvky Bible byly označeny detektory jako až 100 % AI kvůli opakování frází.
- „Moby Dick“ od Hermana Melvilla nebo Orwellovy eseje také neprošly testem originality – prý kvůli příliš konzistentnímu stylu.
Podle nedávné studie ze Stanfordu (2023) tyto nástroje chybují u více než 60 % textů. To znamená, že lidé jsou neprávem obviňováni jen proto, že nějaký algoritmus nesprávně vyhodnotil jejich text.
Co se týče mé diplomové práce – originalita podle systému Turnitin byla na 97,4 % (jen 2,6 % shody), mám kompletní dokumentaci své práce: poznámky, koncepty, citace. Vedoucí mé práce, prof. PhDr. Jan Eichler, CSc., jasně potvrdil její originalitu a kvalitu a po celou dobu jsme práci pravidelně konzultovali. Dokonce mi doporučil práci dále rozšířit, a především publikovat! A já jsem za jeho důvěru a hodnocení velmi vděčný. Kdo si práci přečte a zná mé veřejné výstupy, ví, že na toto téma dokáži mluvit hodiny.
Obhajoba mé práce i závěrečná zkouška byly hodnoceny zcela ojediněle. Studijní průměr jsem měl v oboru Mezinárodní diplomatická studia na University College Prague 1,23. Mnohé texty mi byly doporučeny nejen prof. Eichlerem, ale i jinými profesory, kteří věděli o mém tématu a záměření a poskytli mi cenné tipy. Navíc jsem si během studia vážil příležitosti učit se u skvělých expertů, jako byl zesnulý prof. Gombár (diplomacie), doc. Palatková (marketing), bývalý ministr Mládek (ekonomie), pan Polišenský MSc., PhD. (Current Affairs in World Politics), nebo JUDr. Viedenský (právo) – to mi dalo široký kontext pro interkulturní aspekty mezinárodních vztahů.
Pojďme se tedy místo senzací a obvinění raději společně zamyslet, jak posunout naše vzdělávání dál. Pojďme řešit skutečné problémy, které potřebuje řešit naše společnost, a ne vytvářet umělé aféry, které nás dále rozdělují, nebo poukazují na hloupost a směšnost těch, kteří své primitivní příspěvky věnují v podstatě už jen tragikomické nenávisti k mé osobě, což mi vlastně lichotí a dodává potřebný dosah, po volbách jim opět zašleme fakturu. Díky všem, kteří dokáží vidět za tyto kauzy, zůstat nad věcí a společně hledat skutečná řešení skutečných problémů.
Vzdělání v oblasti teorie mezinárodních vztahů, výzkum intervencionismu a expanzionismu, realismu a neorealismu mi umožňuje nalézat a prezentovat příčiny válečných konfliktů, principy fungování mezinárodních vztahů a geopolitických schémat. Teorie mezinárodních vztahů a diplomatická studia zcela konvenují s prací na mezinárodní politické scéně a mou politickou kariérou.
Naopak je smutné, že ostatním kolegům se většinově příslušného a aktuálního vzdělání nedostalo. Proto počínání dnešních politiků na mezinárodní scéně má tragické následky jak na poli mezinárodních vztahů (např. válka na Ukrajině), tak v kombinaci se zasazením vlastních chyb do světového kontextu v ekonomických a strategických tématech (např. zadlužování, Green Deal, nekonkurenceschopnost, ignorování hrozeb migrace), a jejich nekompetentnost k daným tématům můžete vnímat nejen v televizních debatách a má a bude mít dramatický dopad na životy nás všech.
Nenechme si ovšem vzít především selský rozum a pěstujme schopnost celoživotně a samostatně se vzdělávat v tom, co nám dával smysl. Informace nejsou vědomosti a formální vzdělání a tituly nesouvisí s inteligencí.
Přeji vám krásný den.
