Europoslanci se zjevně zalekli mohutné vlny odporu z řady zemí včetně České republiky.
„Mám radost, že svoboda panoramatu odolala tlaku lobbistů. Výsledek hlasování je pro mě důkazem, že hlasitá občanská iniciativa dokáže pohnout i tak vzdáleným mechanismem, jakým je Evropský parlament,“ říká senátorka Ivana Cabrnochová (SZ), která se angažovala v boji za práva fotografů.
V posledních týdnech běžela v celé Evropě bitva za svobodu panoramatu – zjednodušeně řečeno za právo fotografovat a sdílet snímky budov nebo soch od autorů, kteří žijí nebo kteří zemřeli před méně než 70 lety. Jen ve volebním obvodu Praha 10 by se jednalo o tisíce staveb včetně známého strašnického krematoria, Gočárova kostela sv. Václava ve Vršovicích nebo stadionu Bohemians v Ďolíčku. Náměstí každého většího městečka by bylo zasaženo tímto omezením, o turistických destinacích ani nemluvě. Každé zmáčknutí spouště fotoaparátu by muselo být provázeno autocenzurními úvahami, co se snímkem smím a nesmím udělat.
Svoboda panoramatu není v EU samozřejmostí. Omezení, která lidem v řadě zemí Evropy připadají jako nesmysl, jsou například ve Francii, Belgii nebo Itálii realitou. Evropský parlament v posledních měsících otevřel debatu o sjednocení pohledu na autorské právo. Nejednalo se o návrh směrnice, ale o pozici, ze které má harmonizace v budoucnu vycházet. Problém však byl v tom, že díky lobbingu vlivných autorských organizací a za podpory europoslance Pavla Svobody (KDU-ČSL, dříve právníka Ochranného svazu autorského) se do doporučení dostal i nápad na rozšíření francouzské restriktivní praxe na zbytek unie. Tedy na plošné zrušení svobody panoramatu. Tento návrh naštěstí nakonec neprošel.
„Návrh europoslanců na omezení svobody fotografování a sdílení vnímám jako záchvěv beznadějně vymírajícího pohledu na autorské právo. Jako zkostnatělý pohled z minulého století, který ignoruje měnící se svět okolo nás,“ konstatuje senátorka Cabrnochová. K tomu dále dodává: „V průběhu posledních týdnů toto téma nakonec v českém prostředí sklouzlo k tradičnímu plivání na evropskou integraci a k označení euronesmysl. Já to tak nevnímám. Podle mě byl návrh některých europoslanců a protireakce fotografující veřejnosti projevem fungující demokracie. Lobbisté pracovali ve prospěch svých klientů, občanská společnost protestovala, podepisovala petice, aktivně jednala za ochranu veřejných zájmů. To vše s cílem získat na svou stranu dostatek hlasů před finálním hlasováním o doporučení pro Evropskou komisi. Celoevropská občanská aktivita v případě svobody panoramatu tentokrát může slavit svůj velký úspěch.“
