Marcel Chládek se tak zařadil po bok celé řady svých předchůdců, čímž se potvrdilo, že životnost ministra školství se v českém prostředí počítá spíše na měsíce než roky. To samozřejmě celému resortu příliš neprospívá, neboť i sebelépe znalý struktur ministerstva se musí nejprve v nové pozici „rozkoukat“. Nehledě na to, že každá nová osoba si přináší svou novou koncepci řízení úřadu.

Nejinak je tomu i v případě Kateřiny Valachové, která míří do křesla dříve patřícího Marcelu Chládkovi. Jsem dalek hodnocení člověka ještě před tím, než dostane možnost předvést své schopnosti, takže ke konkrétním krokům nové paní ministryně se budu vyjadřovat později. Část svých priorit již stihla Kateřina Valachová prozradit a víceméně se jedná o stálé problémy českého školství jako prosazení kariérního řádu, více financí či reformu regionálního školství.

Ani jedno nebude pro bývalou pracovnici v úřadu ombudsmana a náměstkyni ministra Jiřího Dienstbiera lehký úkol. Zvláště když v oblasti školství doposud nepůsobila. Vždyť posílení rozpočtu ministerstva o minimálně tři miliardy po Andreji Babišovi žádal už Marcel Chládek. Bezúspěšně. Přál bych si, aby Kateřina Valachová byla v tomto ohledu úspěšnější. Učitelé i žáci si to zaslouží!

Mgr. Ivo Pojezný, poslanec (KSČM)