Velké téma, týkající se školství, je v posledních týdnech a měsících tzv. inkluze. Ministerstvo školství prosazuje, aby do klasických tříd základní školy byli zařazeni i žáci a žákyně s lehkým mentálním postižením. Nejen, že tyto kroky jsou uspěchané a základní ani speciální školy spolu s kantory na ně nejsou připraveny, ale pochybný je též výsledek takové inkluze. A čerpám přitom i ze své mnohaleté praxe ve speciálním školství, kdy mohu s klidným srdcem říct, že speciální a praktické školy vůbec ze žáků nedělají občany druhé kategorie. Naopak. Snaží se je v maximální možné míře připravit na plnohodnotný praktický život.
Troufnu si také říci, že své radosti prožívají děti s lehkým mentálním postižením právě na oněch speciálních školách, neboť zde mohou vyniknout v různých směrech – jeden ve sportu, druhý v početních operacích, třetí v pracovních činnostech atd. Jejich zařazení do klasických tříd je o tyto radosti může připravit, nehledě na posměch, kterému mohou být ze strany svých zdravých vrstevníků vystavěni. Samozřejmě takový zásah do vzdělávacího systému bude mít další dopad i na výše zmiňovanou úroveň celého školství. Už nyní se objevují hlasy, že nám díky inkluzi vyroste v rámci základního školství síť soukromých škol, kam budou rodiče posílat své děti, aby jim zajistili alespoň nějakou úroveň znalostí.
To jsou hlavní problémy českého školství, kterými by se měla ministryně školství Kateřina Valachová zabývat. Místo toho ovšem přichází se stále novými myšlenkami. Zaujala mě jedna, kterou prezentovala v nedělní Partii na FTV Prima. Podle paní ministryně by se čeští kantoři mohli zapojit do výuky lidských práv pro čínské studenty. Já myslím, že čeští učitelé – ať už na jakémkoliv vzdělávacím stupni – mají dost práce s nápady a reformami (a nereformami) chrlenými ministerstvem školství, než učit Číňany o lidských právech, notabene když čínské pojetí lidskoprávní problematiky je vzhledem k tamním specifikům jiné. To vše si, doufám, paní ministryně Valachová uvědomuje.
