Mgr. Jan Čižinský

  • Hlavní město Praha
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -1,44. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

03.03.2021 13:05:00

Doprovodné usnesení je pouze fíkovým listem

Doprovodné usnesení je pouze fíkovým listem

Projev na 87. schůzi Poslanecké sněmovny 3. března k návrhu zákona o opatřeních k přechodu ČR k nízkouhlíkové energetice a o změně o podporovaných zdrojích energií.

Já bych rád poprosil, já jdu se stanoviskem klubu KDU-ČSL, jsem pověřen panem předsedou klubu.

Dámy a pánové, jenom na úvod mi dovolte říci, že pokládám za ostudu této Sněmovny, za kterou se musíme stydět všichni, že jsme dali svými hlasy, někdo svými hlasy, někdo hlasy proti přednost Dukovanům před řešením situace v nemocnicích. Myslím si skutečně, že to se nemělo stát, že tím dáváme signál, že si nevážíme práce lékařů, sester a dalšího personálu nemocnic. (Reakce před řečništěm.) Předseda Faltýnek na mě tady haleká. Já to skutečně tak cítím. A pokud to tak necítíte, tak se nad sebou zamyslete.

A teď k věci. Pan ministr Havlíček si tady ve druhém čtení pečlivě vždycky psal poznámky, a pak na nic nezareagoval. Nevzal si slovo, aby reagoval. Měl závěrečnou řeč. Víceméně nic neřekl. Odmítl argumenty. Teď si už nic nepíše, protože ani reagovat se pravděpodobně nechystá. Myslím, že to je další ostuda.

Začnu tím, co pan místopředseda vlády Havlíček uvedl před otevřením rozpravy jako zástupce navrhovatele. Kromě jiného uvedl: "Rád bych tedy s ohledem na politickou diskusi zopakoval, že tento zákon neřeší, a to je důležité stále říkat, bezpečnostní otázky. Tento zákon řeší ekonomicko-finanční zajištění nových jaderných zdrojů, princip výkupu elektřiny, a to nejenom z nových bloků v Dukovanech." Konec citátu. Pan místopředseda vlády Havlíček tím vystihl, nevím, jestli chtěně, nebo nechtěně, jeden z hlavních nedostatků té předlohy. Ekonomicko-finanční aspekt projektu na zajištění nových zdrojů energie, který se bude pohybovat v řádech stovek miliard korun, přece nemůžeme ani vteřinu oddělovat od požadavků na bezpečnost našeho státu, naší země. Vláda přitom odmítá pozměňovací návrhy opozice, které si kladou za cíl právě tenhleten nedostatek napravit, čímž jde mimochodem proti varování bezpečnostních institucí, jejichž stanoviska si vláda, tedy i pan ministr Havlíček, sama vyžádal(a). Mluvím tady o stanovisku pracovní skupiny složené z expertů Ministerstev vnitra a zahraničí, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství a Národního úřadu pro kybernetickou a informatickou bezpečnost.

Pan místopředseda vlády ve svém vystoupení dále uvedl: "Hledání velmi důležitého konsenzu ohledně bezpečnostních požadavků státu, a nikdo je nezpochybňuje, v rámci tendru na dodavatele probíhá na jiné úrovni. Konkrétně byla mimo jiné svolána i schůzka předsedů všech politických stran, jak jsme slíbili. Proběhla na konci ledna." Konec citátu. Ano, schůzka proběhla. Pan místopředseda vlády po ní prohlásil, že vláda nepočítá s účastí Číny v jaderném tendru. To je dobrá zpráva. Moc ale nerozumím, jaký je z hlediska geopolitických rizik rozdíl mezi Čínou a Ruskem, zvláště když nás naše národní bezpečnostní instituce v souvislosti s energetickými projekty jasně varují před oběma zeměmi. Už zmiňovaná pracovní skupina expertů bezpečnostních institucí považuje za optimální a jediný skutečně bezpečný postup neoslovit v tendru uchazeče identifikované ve vládních dokumentech jako rizikové.

Zpráva pracovní skupiny dále uvádí, že pokud budou osloveni i rizikoví uchazeči, manévrovací prostor pro jejich odmítnutí bude výrazně menší než v současnosti. Již sama účast těchto subjektů v tendru může podle expertů způsobit, že Česká republika může být snadno na strategické úrovni vydíratelná rizikovým subjektem, respektive státem, ze kterého subjekt pochází. Na bezpečnostní rizika spojená s investicemi do energetiky upozorňuje i poslední zpráva Bezpečnostní informační služby České republiky v kapitole nazvané Ochrana významných ekonomických zájmů. Zde se uvádí, že v roce 2019 se BIS zaměřovala ve zvýšené míře na rizikové aktivity týkající se několika strategických projektů, jejichž význam pro bezpečnost České republiky svojí šíří přesahoval rámec ochrany významných ekonomických zájmů. Patřily mezi ně zejména projekty v oblasti energetiky a informačních a komunikačních technologií. V podobném rozsahu jako v předchozích letech popisovala BIS rizika v oblasti zásahů do činnosti regulatorních a dohledových orgánů státu, které směřovaly proti nezávislému výkonu jejich funkce. BIS zaznamenala také řadu dalších případů nelegitimního lobbingu, klientelismu a korupce, které měly charakter srovnatelný s minulým obdobím. V roce 2019 stát a jím ovládané společnosti zahájily, nebo pokračovaly v realizaci několika ekonomicky významných projektů, které zároveň měly silný vztah k bezpečnostním zájmům České republiky. Jejich příprava, uskutečnění i samo dokončení přímo souviselo zejména s některými strategickými bezpečnostními zájmy, mezi které patří například zajištění energetické bezpečnosti, kybernetické bezpečnosti či posilování konkurenceschopnosti ekonomiky. Nepřímo však s ohledem na svůj ekonomický rozsah a míru, s jakou ovlivňovaly strategické bezpečnostní zájmy, měly vliv i na zajištění životních bezpečnostních zájmů, jako jsou politická nezávislost a suverenita České republiky.

Pořád tedy cituji tu zprávu. Nejvýraznějším rizikem, které bylo společné všem monitorovaným případům, byla možná účast problematických subjektů majících schopnost i motivaci zneužít své postavení v projektu k dosažení vlastních partikulárních zájmů, nebo uskutečnění cílů třetí strany například cizí moci, a to v rozporu se zájmy naší země. K naplnění těchto rizik by v závislosti na charakteru projektu mohlo dojít zejména zneužitím přístupu k velkému objemu citlivých informací osobních, ekonomických nebo bezpečnostních, či vytvořením závislosti na dodávkách od rizikového dodavatele a následným podmiňováním dokončení projektů ekonomickými, politickými nebo bezpečnostními požadavky. Hrozby mohou v těchto případech vznikat rovněž pokračováním závislosti na dodavateli i po dokončení projektů se všemi typickými důsledky, takzvaný vendor lock-in. Za problematické lze ve smyslu popsaných rizik považovat především subjekty pocházející ze zemí, kde má státní administrativa možnost prosazovat své zahraničně politické cíle bez ohledu na ekonomické zájmy tamních společností, a to i soukromých. S popsaným problémem pak úzce souvisí také téma rizikových zahraničních investic a mechanismu na vyhledávání s nimi souvisejících bezpečnostních hrozeb. Právě původ investora v zemi s autoritářskými rysy je totiž podobně jako u výše zmíněných projektů jedním z důležitých faktorů ovlivňujících hodnocení rizikovosti konkrétní investice.

Tolik tedy uvádí BIS za rok 2019. Chtěl bych se zde spolu s vámi podrobněji podívat na ono řešení bezpečnostních požadavků státu, které, jak jsem upozornil už dříve, s projednávaným zákonem nepochybně souvisí a souviset musí. Máme-li tady schválit zákon, který, jak říká pan místopředseda vlády Havlíček, řeší pouze ekonomicko-finanční zajištění nějakého projektu a současně je nám řečeno, že se bezpečnostní aspekty téhož projektu řeší odděleně, je naší povinností, a jsem o tom hluboce přesvědčen, seznámit se s tím, jak se tedy tyto bezpečnostní aspekty řeší, než se rozhodneme, jestli pro tento zákon, tedy sněmovní tisk 966, zvedneme ruku, či nikoliv. Bez A prostě nejde říci B, a to platí pro nás, pro každého poslance, který je v této Sněmovně. Experti Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, které, a musím to znovu připomenout, vypracováním stanoviska pověřila sama vláda, vycházeli z faktu, že tímto projektem si Česká republika vybírá partnera na cca osmdesát let. Zkusme si všichni říci, kolik nám bude, nebo našim dětem, nebo našim vnukům za osmdesát let, zkusme se také podívat, jaký rok byl před osmdesáti lety a jaká byla tehdy technika a jaké byly tehdy zdroje. Proto je třeba být při volbě uchazeče velmi opatrný a zohlednit řadu hledisek, mimo jiné hledisko, na kterých obchodních společnostech a státech může Česká republika v následujících desítkách let být závislá v oblasti dodávek elektrické energie a na kom závislá z různých důvodů být nesmí. Jako riziková přitom byla experty vyhodnocena i závislost, která by vznikla, pokud by rizikový uchazeč byl dodavatelem nového jaderného zdroje, byť i jenom jako člen konsorcia.

Z konzultací expertů s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s týmem vládního zmocněnce vyplynulo, že jak postavení hlavního dodavatele, tak postavení člena případného konsorcia dává jakémukoliv nebezpečnému dodavateli možnost stavbu zdržovat, blokovat, požadovat za to splnění požadavků, které by Česká republika v opačném případě nebyla ochotna splnit. Jinými slovy může tady vzniknout závislost na dodavateli, kterému dá tento zákon možnost naši zemi, Českou republiku, na strategické úrovni vydírat. Experti také posuzovali zpětnou možnost vyloučit nebezpečného dodavatele rozhodnutím vlády jako nástroj ochrany bezpečnostních zájmů. Dále posuzovali řadu možností, jak vyloučit nebezpečné subdodavatele. Konstatovali, že směrem k dodavateli dává zadávací dokumentace tuto možnost vládě až poté, co proběhne celý minimálně dvouletý tendr, a to z bezpečnostních důvodů. Směrem k subdodavatelům má podle dokumentace stát řadu možností zasahovat až do určování subdodavatelů. V tomto ohledu jsou na rozdíl od samého uchazeče paradoxně možnosti státu širší. Dále obecně k celému tendru zadávací dokumentace stanoví možnost státu získávat informace, dokumenty k průběhu tendru a podobně. Teoreticky existuje ještě možnost odstoupit z bezpečnostních důvodů od kontraktu již uzavřeného s vybraným dodavatelem, tím by se ale celý projekt úplně zastavil. Experti pověření naší vládou tak došli k závěru, že ukončení kontraktu s dodavatelem je jediným nástrojem v zadávací dokumentaci, který umožňuje reagovat na rizika pro bezpečnostní zájmy České republiky, která by se objevila až po vybrání uchazeče a uzavření kontraktu s ním. Ve svém stanovisku ale zpochybnili, že by takový postup mohl být reálně uplatněn, že by taková situace vlastně reálně nastala. Existuje možnost dokončit stavbu bez EPC dodavatele a dokumentace zmiňuje povinnost dodavatele poskytnout veškeré potřebné asistence pro dokončení elektrárny, ale v praxi zejména, pokud by došlo k ukončení z geopolitických důvodů, nelze splnění této asistenční povinnosti realisticky očekávat. Prostě pokud dojde ke konfliktu, tak samozřejmě ten dodavatel nebude smlouvu plnit. Obě zmíněné možnosti zpětného ovlivnění výběru uchazeče, tedy odmítnutí uchazeče, či rozvázání kontraktu s dodavatelem, jsou pouze nástroje reaktivní a také krajní, a tedy oba trpí podle expertů obdobnou slabinou. Jednak by jejich využití znamenalo značné ztráty finanční, ztrátu času, ztrátu důvěry ve schopnost státu zajistit tento důležitý projekt a jednak by jejich využití zřejmě znamenalo zahájení řady soudních sporů, nebo arbitráží.

Jsou to tedy podle mínění expertů nástroje poměrně neefektivní, protože možnost vlády je využít bude při zvážení všech jejich důsledků velmi snížená. Oproti trojstranné První prováděcí smlouvě o spolupráci při výstavbě nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany v České republice, která zmiňuje mechanismus umožňující předat investorovi bezpečnostní požadavky pro následné zapracování do dílčích kontraktů, zadávací dokumentace poskytnutá expertům k vydání společného stanoviska tento mechanismus vůbec upraven nemá. Experti proto konstatují, že tento mechanismus je potřeba do smlouvy zapracovat.

Zpráva expertů také upozorňuje na paradox, že dokumentace dává řadu možností neschválit nebezpečného subdodavatele, ale dává prakticky jen jeden nástroj, jak ošetřit problém nebezpečného uchazeče jako hlavního dodavatele. Přitom bezpečnostními složkami identifikované a vládou schválené ohrožené zájmy se primárně věnovaly míře nebezpečnosti samotných uchazečů, a nikoliv primárně subdodavatelům. V tomto ohledu zadávací dokumentace podle expertů nedostatečně zohledňuje klíčové bezpečnostní zájmy stanovené vládou.

Identifikovaných bezpečnostních hrozeb podle tabulky, kterou experti dodatečně obdrželi na vyžádání od Ministerstva průmyslu a obchodu a která popisuje, jak byly tyto bezpečnostní hrozby zapracovány do dokumentace podle názoru investora, je v tabulce sedmnáct nějakým způsobem komentováno. Reálně je ale ošetřeno pouze pět těchto hrozeb. To podle expertů - a domnívám se, že i podle úsudku kohokoli, kdo skutečně přemýšlí, kdo se na ta čísla podívá - ukazuje, že bezpečnostní zájmy, které měl investor a vlastně tímto zákonem budeme do jisté míry investory všichni, protože poneseme důsledky té investice - a tady je potřeba opět zdůraznit důsledky negativní, protože kdyby bylo aspoň pravděpodobné, že ty důsledky budou pozitivní, tak by tady ten zákon vůbec nebyl - takže ukazuje, že bezpečnostní zájmy, které měl investor do dokumentace zapracovat a ochránit, nejsou zapracovány a nejsou ochráněny dostatečně.

Členové pracovní skupiny expertů ve svém stanovisku dále poznamenávají, že řada z opatření, která jsou v této tabulce zapracování bezpečnostních hrozeb do dokumentace uvedena, jsou zcela standardní samozřejmá bezpečnostní opatření, např. dodržování povinností dle zákona a dalších předpisů o kybernetické bezpečnosti. Musel by je tedy dodržet prakticky jakýkoli projekt či kritická informační infrastruktura, i kdyby nebyla zpracována speciální studie o hrozbách v souvislosti se stavbou nového jaderného zdroje. Řada opatření v tabulce uvedených také není vůbec řešením bezpečnostních zájmů identifikovaných ve výše uvedené První prováděcí smlouvě o spolupráci při výstavbě nového jaderného zdroje a v zadávací dokumentaci. Řada opatření má také podle expertů ten charakter, že neřeší podstatu daného bezpečnostního problému, pouze jej lehce zmírňuje.

Experti rovněž žádali, aby byla zpřesněna dikce ustanovení tak, aby bylo zcela jasné, že stát může do procesu z bezpečnostních důvodů zasáhnout v jakékoli fázi přípravy tendru, během tendru samého i po něm. V té souvislosti si ve svém stanovisku kladou otázku, jestli stačí pro zdůvodnění využití výjimky ze zákona o zadávání veřejných zakázek podle § 29a, což jsou závažné bezpečnostní důvody, pouze to, že se státu dává možnost zpětně odmítnout uchazeče, který vyhraje tendr. Pracovní skupina se obává, že pouhé stanovení této možnosti uchazeče zpětně odmítnout vládou není tím, co bude postačovat posuzujícím orgánům pro využití této výjimky, tedy Evropské komisi, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a soudům. A na tomto případném negativním stanovisku by mohl následně celý projekt zkrachovat. Zde tedy jde podle pracovní skupiny o jednu z klíčových otázek, na kterých konstrukce projektu stojí. Ta spočívá v tom, že se nebude postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Je nutné si uvědomit, že výklad § 29a gestorem zmíněného zákona, tedy Ministerstvem pro místní rozvoj, se během přípravy projektů v posledních dvou letech radikálně změnil. Původně využití § 29a ministerstvo nepovažovalo za možné, následně stanovisko úplně změnilo a za možné jej teď považuje. Proto je třeba klíčové základní bezpečnostní zájmy procesu včetně zadávací dokumentace skutečně prokazatelně a nezpochybnitelným způsobem ošetřit. Nelze připustit situaci, kdy na pouhé právní otázce, na které se mění názor ministerstva - a jak víme, ministerstva tyto právní otázky nevykládají, to u nás dělají soudy - takže nelze připustit situaci, kdy na pouhé právní otázce použití, či nepoužití tohoto paragrafu zákona o zadávání veřejných zakázek může celý postup projektu zkrachovat v některém z klíčových řízení, ať už soudních na jakékoli soudní instanci, nebo před Evropskou komisí.

Stanovisko expertů konstatuje, že s ubíhajícím časem a postupem celého projektu se budou zvyšovat obtíže a problémy spojené s případnou snahou bezpečnostní problémy a zejména ty, které už existovaly na počátku procesu, vyřešit bez výrazných nákladů či ztrát, ať už finančních, časových nebo také v důsledku politických. Manévrovací prostor pro vládu se bude s postupem projektu velmi radikálně zužovat. Pracovní skupina také došla k závěru - a to je velmi důležité - že nastavené podmínky zřejmě v zásadě vylučují některé potenciální uchazeče. Souvisí to s požadavkem na existenci již postavené referenční elektrárny o požadovaném výkonu. Konkrétní podmínky vylučují společnost ATMEA, která nemá referenční jadernou elektrárnu, a korejskou KHNP, jejichž referenční elektrárna nemá výkon do 1 200 MW, jak to požaduje zadávací dokumentace, ale 1 400 MW. Podobně toto platí pro společnost EDF, která chce sice nabídnout reaktor o výkonu 1 000 MW jako referenci, ale ten ještě nemá postavený, má pouze referenční reaktor na 1 600 MW. Na tomto místě si dovolím poznamenat, že podle mých informací má požadovanou referenční elektrárnu o výkonu 1 200 MW pouze Rosatom. Je pak velkou otázkou, jak striktně v procesu výběru uchazeče bude toto kritérium uplatňováno, protože by snadno mohlo být použito jako eliminační. Experti proto navrhli upravit text zadávací dokumentace týkající se referenční elektrárny tak, aby bylo postaveno najisto, že kvůli dikci v této části nebude některý z uchazečů vyřazen. Dámy a pánové, tady není možné hlasovat pro tento zákon, aniž víme, jak tato podmínka bude v tendru uplatňována.

Jako zásadní připomínku pracovní skupina předložila návrh dát do zadávací dokumentace několik základních bezpečnostních parametrů, které by musel splňovat každý uchazeč resp. všichni členové případného konsorcia. Požadavek stanovení takovýchto minimálních bezpečnostních požadavků se opírá o závěr vládou schváleného dokumentu Zpráva pracovní skupiny Stálého výboru pro jadernou energetiku pro otázky týkající se bezpečnostních zájmů státu v oblasti jaderné energetiky - revize č. 04, kde je uveden na straně 21. Tento vládou schválený požadavek tak nelze v zadávací dokumentaci opominout. Tento požadavek mimochodem také požaduje, aby byli účastníci řízení proti těmto požadavkům testování před tím, než budou vyzváni k podání nabídek. Bez těchto kritérií by v zadávací dokumentaci byla paradoxně pouze ekonomická či technická kritéria, která mohou být pro některé uchazeče eliminační. Zato ještě významnější bezpečnostní kritéria, která má dokonce dle čl 4.6 První prováděcí smlouvy zadávací dokumentace povinně obsahovat, by v zadávací dokumentaci nebyla. Taková situace by byla skutečně velmi těžko odůvodnitelná.

Dámy a pánové, citoval jsem tu a komentoval některé ze zásadních připomínek ze zprávy pracovní skupiny expertů, pracovní skupiny bezpečnostních expertů, které oslovila sama vláda, a musím tu opět zdůraznit, sama vláda pověřila vyhodnocením bezpečnostních rizik tendru na dostavbu jaderné elektrárny tuto skupinu expertů. A ten dokument obsahuje také shrnutí zásadních připomínek. A konstatuje se v něm toto.

Na zpracování připomínek k zadávací dokumentaci bylo poskytnuto státu extrémně málo času. Nelze se proto plně zaručit za úplnost tohoto stanoviska z pohledu ochrany všech bezpečnostních zájmů státu. Zadávací dokumentace odráží vládou schválené bezpečnostní zájmy nedostatečně, přičemž jde o zájmy, které se první prováděcí smlouvou zavázala do zadávací dokumentace zapracovat. Tento závazek tedy nebyl dostatečně splněn. Proto požadujeme zapracovat do zadávací dokumentace níže uvedené zásadní připomínky, zejména zapracování bezpečnostních kritérií. Konec citátu.

Kromě zásadních připomínek zpráva obsahuje řadu dalších doporučení. Ty tady nebudu uvádět. Celou tuto zprávu v září loňského roku na základě požadavku zákona 106 zveřejnilo na svém webu Ministerstvo vnitra a poté také některá média. Vím, že od té doby probíhala další jednání mezi investorem a vládou o finální podobě zadávací dokumentace, nevím ale, zda a jakým způsobem byla nebo budou doporučení bezpečnostních expertů v zadávací dokumentaci zohledněna. A upřímně řečeno, pochybuji, že jeden každý poslanec to tady ví.

A velmi prosím, abychom právě projednávaný zákon neschvalovali, dokud tyto informace právě nebudeme vědět. Vzhledem k tomu, že zadávací dokumentace má několik tisíc stran textu, na závěr svého vystoupení navrhnu, abychom po ukončení rozpravy rozhodli o opakování druhého čtení zákona. V projednávání bychom měli pokračovat až poté, co dostaneme od vlády dostatečné informace o vypořádání připomínek pracovní skupiny, ze kterých si budeme moci udělat úsudek, zda jsou bezpečnostní zájmy naší země, České republiky, v souvislosti s projektem výstavby nového jaderného zdroje v zadávací dokumentaci dostatečně ochráněny a jestli pro zákon můžeme s klidným svědomím každý z nás zvednou ruku. A nebo jestli bude mít ambici pozměňovacími návrhy řešit bezpečnostní otázky přímo v tomto zákoně.

Opravdu není dostatečným řešením ošetřit to pouhým doprovodným usnesením, kterým by Sněmovna vyzvala vládu, aby neprodleně informovala o všech bezpečnostních a zahraničněpolitických parametrech výběru dodavatele pro nový jaderný zdroj, aby postupovala s ohledem na bezpečnost České republiky, aby neprodleně informovala o dalším postupu při výstavbě nového jaderného zdroje včetně vyhodnocení rizik odložení projektu pro energetickou bezpečnost a pro zásobování elektřinou a aby neprodleně přijala jasný a transparentní závazný postup ke stanovení horního limitu garantované výkupní ceny a jejího výpočtu v čase změn tak, jak je navrhováno. Doprovodné usnesení, dámy a pánové, je pouze fíkovým listem. Doprovodná usnesení jsou úplně k ničemu.

Chtěl bych se vrátit ještě k ekonomickým a technickým aspektům výstavby nového jaderného zdroje, což je téma, kterého jsem se během dosavadního projednávání zákona víceméně držel. Nejprve bych rád zareagoval na pana kolegu poslance Babku. Ten tu 10. února v rozpravě hovořil o nezávislé studii, kterou si nechalo vypracovat seskupení Obnova Evropy a Evropští konzervativci a reformisté, a mimo jiné řekl, budu citovat. Aby Česká republika mohla vygenerovat 1 800 petajoulů větrem a sluneční energií, potřebovala by na to prostor 14 630 kilometrů čtverečních, respektive 43 758 kilometrů čtverečních. To by znamenalo nárokovat si 19 %, respektive 55 % dostupné půdy na území České republiky.

K dosažení stejné úrovně výroby elektřiny s využitím jaderné energie by vyžadovalo více než 269 kilometrů čtverečních. Pojďme si to spočítat. Oněch 1 800 petajoulů a je necelých 500 terawatthodin. Při pokrytí 44 000 kilometrů čtverečních fotovoltaickými panely by to znamenalo, že roční výtěžnost těchto fotovoltaických panelů by činila zhruba 11 kilowatthodin elektřiny z jednoho čtverečního metru. Při tak nízké účinnosti fotovoltaických panelů by nikdo do fotovoltaiky nikdy neinvestoval ani korunu, protože ani při štědrých dotacích by se náklady nikdy nevrátily zpět. Realistická hodnota tohoto parametru u dnešních běžně prodávaných fotovoltaických panelů bude kolem 150 kilowatthodin, tedy zhruba čtrnáctkrát větší než tady kolega Babka uváděl.

Úměrně tomu pak se budou samozřejmě zmenšovat všechna další čísla. A tedy závěry ohledně nákladové efektivity a ekonomiky celého řešení to zásadně mění. Pan kolega poslanec Zahradník se ve svém vystoupení v rozpravě věnoval mimo jiné ukládání elektřiny, vyrobené z obnovitelných zdrojů, aby se dala použít v době, kdy vítr nefouká a slunce nesvítí. Mluvil o úložištích energie v mikropodmínkách jednotlivých rodinných domů a v této souvislosti uvedl, cituji. Kdybychom chtěli uspokojit hodinovou spotřebu České republiky, pokud by žádné zdroje nešly, jenom z energie uložené v baterii, tak by při stávajících cenách stála kapacita jejího vybudování 250 miliard korun na jednu hodinu, na celý den by to pak bylo šest milionů, tři naše rozpočty. To jsou obrovské ceny, které si ti zastánci obnovitelných zdrojů energie ne dobře uvědomují.

Tady částečně souhlasím, lithiová baterie od Tesly s kapacitou 3 000 kilowatthodin, což odpovídá potřebě naskladnění letní nadprodukce elektřiny z fotovoltaických panelů pro úsporný domek, která mu umožní energetickou soběstačnost během zbytku roku, stojí něco mezi šesti až osmi miliony korun, tedy víc než ten celý dům. Z technických důvodů lze navíc těžko vyrábět baterie, které budou mít poměr kapacity k ceně řádově lepší. Je to ale možné u konceptu Power To Fuel, kde je složitý, drahý hardware, ukládající elektřinu do nějakého pracovního média, a ten je minimalizován. Díky tomu se při dostatečné účinnosti přeměny elektrické energie v energii uloženou a zpět mohou náklady na ukládání energie nakonec limitně blížit ceně zásobníku tohoto média.

Jediným dosud uvažovaným médiem s vysokou účinností přeměny energie je vodík, který ale trpí nízkou objemovou hustotou energie a z ní vyplývajícími vysokými náklady na nádrže. Jen pro příklad. Pokud by existující podzimní zásobníky na zemní plyn měly sloužit pro skladování vodíku, bude jejich kapacita v kilowatthodinách uložené energie činit pouhých 30 % kapacity, kterou mají, když jsou plněny metanem o stejném tlaku. V současné době jsou z hlediska hustoty energie nejlepšími, v uvozovkách, palivy, která jsou schopna přímé přeměny na elektřinu a zpět, sodík a draslík.

Pokud se potvrdí, že lze stavět palivové články na sodík, pak díky vysoké účinnosti přeměny energie mohou alkalické kovy konkurovat fosilním palivům už při dnešních cenách energie ze slunečních nebo větrných elektráren. Projekty, využívající sodíkovo-sírových baterií přitom již existují. Jeden z nich je postupně budován ve Spojených emirátech, skládá se z 15 úložišť zapojených na 10 různých lokalitách hlavního města Abú Zabí, zapojených do virtuálního bloku, které, dá se říct, společně jako jedna velká baterie. (Nesroz.) z nich má maximální výkon čtyři megawatty. Doplňují ji pak tři větší, dvacetimegawattové baterie. Celé zařízení by dokázalo napájet velké okresní město českého formátu po dobu několika hodin.

Bylo by nějaké podobné technické řešení použitelné a přínosné v podmínkách České republiky? Nevíme. A proč to nevíme? Právě tady, vedle hrozících ekonomických dopadů na konečné spotřebitele, vidím největší problém projednávaného zákona. Vypracování jeho předlohy, velmi uspěchané, jak jsem už zmiňoval, evidentně nebylo podloženo důkladnou rešerší technických řešení, která se výroby elektrické energie týkají a mohla by být v podmínkách naší země, vhodná.

Závěrečná zpráva hodnocení dopadů regulace RIA v podstatě neobsahuje žádnou analýzu, jen okopírované pasáže ze státní energetické koncepce z roku 2015. Pokud chceme energetickou bezpečnost České republiky řešit jádrem, měla by veřejnost, a my sami, vědět, že saháme po řešení, které z hlediska tepelné účinnosti prakticky na stejné úrovni jako před padesáti lety, kdy se koncept tlakovodních reaktorů začal pro svou jednoduchost a relativní bezpečnost, jaderné energetice výrazně prosazovat. O skutečném stavu jaderného průmyslu, výmluvně vypovídá poslední zpráva v The World Nuclear Industry Status Report, která sleduje celosvětový vývoj tohoto oboru. Z devatenácti nových jaderných elektráren, jejichž otevření bylo naplánováno na rok 2019, jich funguje jen šest. Tři v Rusku, dvě v Číně a jedna v Jižní Koreji. Naproti tomu byl ve stejném roce předčasně ukončen provoz pěti elektráren.

Dvě ve Spojených státech, po jedné ve Švýcarsku, Švédku a Německu. To, že se stavba a dostavba jaderných elektráren daří hlavně v zemích, které nejsou zrovna, nejsou žádnými vzornými demokraciemi, to by nás, myslím, mělo spíš zneklidňovat, než uklidňovat. A zatímco dvě třetiny ze současných dvaapadesáti rozestavěných reaktorů jsou proti původním předpokladům zpožděné a předražené, my tady vůbec nediskutujeme, nebo jen velmi málo o tom, jestli existuje nebo neexistuje lepší možnost, jestli by nás podpora nějaké specifické technologie, která v tuto chvíli existuje, nemohla posunout od padesát let starých technologií kus do budoucnosti. Někdo určitě tady namítne, že taková diskuze už tady v minulosti proběhla.

Dnešní úroveň techniky je ale zase někde o kus jinde. Za posledních deset let také klesla cena elektřiny ze solárních zdrojů bezmála o 90 %, cena energie z větrných elektráren klesla také asi o 90 %. Mimochodem, průměrná cena energie z jádra za stejné období, o více než 20 % stoupla. Technika je schopna rozvíjet se neobyčejně rychle, pokud jsou k tomu vytvořeny vhodné podmínky. Před třiceti lety nikdo z nás nemohl nosit v kapse žádný telefon, žádný mobilní telefon s výpočetním výkonem a ukládací kapacitou na úrovni slušného počítače. Solární panely se svojí cenou hodily spíš pro kosmonautiku než ke snížení účtu za elektřinu v rodinné domě.

Vědomím toho bychom měli být nesmírně pokorní a opatrní při plánování jakýchkoliv velkých investic, které předpokládají zafixování techniky na stávající úrovni na několik desítek let nebo nás k němu mohou směřovat. A tady řešíme, jak už jsem říkal, osmdesát let. Máme-li zodpovědně posoudit vládní energetický program, měli bychom se zároveň kvalifikovaně vypořádat s dalšími koncepty, předkládaným jako možné alternativy dalšího rozvoje energetiky, případně jako možné varianty nebo alternativy jejího přechodu na obnovitelné zdroje.

Již dnes existují technické možnosti pro zahájení a postupné uskutečnění úplné a ekonomicky výhodného přechodu evropského hospodářství na energii z obnovitelných zdrojů. Prací na tomto přechodu je možné začít hned teď. Není přitom potřeba spoléhat na vytvoření nových, dosud neznámých technologií. Stačí uplatnit některé známé technologie v měřítku větším, než byly dosud kdy používány. Neutrácejme prostředky na přípravu investic do již dnes zastaralých technologií, kterými jsou současné jaderné elektrárny a zapojme se do evropského úsilí o rozvoj obnovitelných zdrojů. Existující jaderné elektrárny by měly zůstat důležitým článkem energetické soustavy, déle než elektrárny na poslední paliva. A nakonec zakonzervovány jako možné záložní zdroje.

Shrnul bych to parafrází na titul (?) článku, který jsem si na toto téma nedávnou přečetl. Investovat v dnešní době do nové jaderné elektrárny je jen o něco málo lepší nápad, než investovat do výroby parních lokomotiv. Já tady, dámy a pánové, nenabízím řešení, jenom říkám, že ta příprava, byla velmi odfláknutá a ta příprava se vůbec nevyrovnává možnými námitkami. Dámy a pánové, děkuji za pozornost, jak jsem avizoval, podávám návrh, abychom po ukončení rozpravy rozhodli o opakování druhého čtení tohoto zákona. Děkuji.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama