Prvně jsem teď měla pauzu ve vydávání Deníku poslankyně – to proto, budu upřímná, že jsem na pár dní skončila v nemocnici a musela si dát nucenou pauzu ze zdravotních důvodů. Přiznám se: nebylo to jednoduché. Stalo se tak jen na pár dní, přesto, s mým obsazením ve výborech, komisích, podvýborech a radách stačí chybět jeden den a už mi „věci unikají“. Naštěstí se vše stalo před svátečními dny a měla jsem tak možnost si odpočinout na lůžku.

O to bude i můj dnešní deník kratší. V minulém týdnu, který byl tzv. poslanecký, což je týden, který se opakuje přibližně každé dva měsíce a v němž máte možnost zůstat ve svém kraji, se toho zase tolik neudálo. Politické titulky zaplnilo ovšem několik témat. Kromě ceny benzinu, kterou komentovat nechci, protože nejsem ani ekonom, a ani odborník na na Blízkém blízkém východě, to byl prezidentův prezidentům dopis premiérovi. A na ten se můžeme společně podívat.

Petr Pavel chce dodržovat zvyklosti Miloše Zemana

Komentovat prezidenta Pavla v každém dílu deníku mi připadá už poněkud únavné. Jistě si vzpomenete na slova ministra zahraničí Macinky: „My budeme prezidenta ignorovat,“ čímž myslel ignorovat výpady vůči nám, abychom zbytečně neprohlubovali zákopy mezi Motoristy a Hradem. Kéž by! Jenže ono nelze pana prezidenta ignorovat, když zveřejňuje téměř každou komunikaci, kterou vůči vládě provádí. Média se nás okamžitě začnou ptát a jen těžko budete říkat: „Já ignoruju hlavu státu, tak vám nechci odpovídat…“ I když. Neměla bych to vyzkoušet?