Musíme se nekompromisně a důsledně vrátit ke klasické ochraně osobnosti a soukromí jako ústavně chráněným základním lidským právům každého z nás v právním státě. A ke slušnosti, která by měla být u normálního člověka samozřejmostí a souviset s jeho přirozenou inteligencí. Tedy začít odlišovat kritiku, jakkoli tvrdou, od hrubých urážek, dehonestací a pomluv, přestat si dovolovat jakkoli komolit komukoli jména, zveřejňovat osobní údaje a používat hrubě vulgární výrazy na adresu kohokoliv. Včetně politiků. Ti musí snést hodně, ale rozhodně ne všechno.
Zejména soudy by pak měly ve svých výrocích opět začít konstatovat, že politik je také občan a člověk, že útoky na něj mají své limity a hranice, a že pokud jde dokonce o útok na jeho rodinu, že zde si nesmí nikdo dovolit absolutně nic. A to slovo podtrhuji, absolutně nic. A pokud si v této zemi někdo myslí, že si může dovolit všechno, že těžce narazí a bude za to tvrdě platit, od povinné omluvy a finanční satisfakce k ní, až třeba po statisíce v případě lži a pomluv, až po odsouzení za jasné trestné činy.
To, co se tady bohužel stalo standardem, a co se velkoryse omlouvá, a dokonce tomu mnozí tleskají, prostě musí skončit. Už proto, že ti “jen” kritizující a argumentující, ale ve výrazech slušní, nemají proti těm druhým šanci na jinou obranu než před těmi soudy.
Pokud tu však tyto dny došlo k pošlapání Ústavy, Listiny základních práv a svobod a občanského zákoníku dokonce vystoupením poslance (Hayato Okamura) a k útoku vyhlášené skupiny (Vojtěch Pšenák a spol.) na dceru poslance Jindřicha Rajchla, a pokud se v posledních letech veřejní činitelé typu Novotný, Zdechovský, Foltýn a tak dále neostýchají používat výroky a slovník, jaký používají, musí to začít před těmi soudy končit. Jiná cesta není.
Ty limity se totiž bortí a přestávají existovat. Je tedy jen otázkou času, kdy žádný slušný člověk do veřejného života nevkročí (proč by to, probůh, dělal a kdo tam pak zůstane?), nebo se začnou dít ještě horší věci.
To v pátek před domem Rajchlových nebyli lidi. Máme tu také veřejné činitele, kteří vystupují jako čtvrtá cenová a není jim to trapné. Nelze se jim navíc bránit stejným metrem, protože “nejsme jako oni” (jako bych to tu už kdysi slyšela…) Tedy tito lidé musí začít končit před soudy. Trestními i civilními.
A začít nést za vše, co páchají na našich životech v této zemi, na atmosféře v této zemi, za šlapání po základních lidských právech, odpovědnost. A mohu je ujistit, že mluvit před soudy a dobrými advokáty je úplně jiná liga, než před novináři. A někdy opravdu drahá, pánové... Drahá.
