Dítě vyrvané matce a matka oloupená o dítě - socha Marie Uchytilové u kladenského gymnázia je pravým symbolem lidické tragédie. Náhodná, mechanická a důsledná vražda celých rodin, které otevřel cestu ústup demokracií národoveckým diktaturám třicátých let, je popisem událostí z června 1942.

Světovou válku ukončil mír, který leckteří vnímali jako nespravedlivý. Dvacátá léta ukončila hospodářská krize, která statisícům lidí vzala naději na budoucnost. Ztrátu naděje slibovali tehdejší diktátůrci vynahradit splynutím s velikostí mytického národa. Člověk naději potřebuje. Třicátá léta ukončily války včetně té druhé světové.

Lidé potřebují naději. Mír máme dlouho a naděje lidí není do budoucna spojená s představou míru. To by všechno v politice bylo jednodušší. Naději potřebují mladí lidé hledající bydlení; naději potřebuje milion lidí v dluzích; naději potřebují lidé potýkající se s pocitem nespravedlnosti i s nespravedlností. Tu naději umí sociální a demokratická politika dát.

Každý rok přicházím do tělocvičny kladenského gymnázia, k soše Lidické matky i na pietní akt v Lidicích s pokorou k památce obětí a s nadějí, že demokratická politika dnešním lidem potřebnou naději zvládne dát. A že tuto naději všichni potřební lidé uvidí a rozhodnou se jí důvěřovat.