Jak došlo k tomu, že o české tradice a národní stát bojují, byť na dálku a z různých historických dob, dva poloviční Asijci, kdy ten živý, náš současník, tahá zatím za kratší konec? Podívejme se do historie 20. století, kdy v jeho dvacátých letech rakousko-japonský šlechtic Richard Coudenhove-Kalergi sepsal svůj traktát Praktický idealismus, kde nastínil budoucnost Evropy a Evropanů jako monolitního panevropského národa. Cílem mělo být, aby kontinent obývala světle hnědá rasa, které vládnou elity (šlechta). Této myšlenky se tehdy chopila i celá řada významných osobností. Byli mezi nimi například Albert Einstein, Thomas Mann, Aristide Briand, Leon Blum, Ignaz Seipel či Karl Renner.
Konspirace odmítal, dokud neuviděl Kalergiho bustu
Jako další v pořadí ideu jednotné odnárodněné Evropy – pod vedením nacionálního socialismu – přednesli Hitler s Mussolinim. Viděli v ní záruku evropského míru a prosperity. Po porážce nacistů i fašistů byla myšlenka jednotné Evropy bez národních států jako politický projekt převálcována ekonomickým projektem korporací (tzv. Společenství uhlí a oceli), který vytvořil základ pro pozdější Evropská společenství (EHS) následovaná Evropskou unií, která byla Lisabonskou smlouvou přetransformována do podoby, jak jí vzdorujeme dnes. Celým tímto vývojem se táhl Kalergiho blouznivý traktát jako červená nit. Aby to nebylo tak nápadné, byla Kalergiho ideologie a dílo prohlášeny za konspirační teorii. Popravdě řečeno, vše je natolik šílené a zločinné, že jsem Kalergiho nebral vážně do té doby, dokud jsem nezačal jako poslanec jezdit na plenární shromáždění Rady Evropy. Tím prvním, na co jsem v jejím štrasburském sídle narazil, byla Kalergiho busta.
Nic šíleného a zvráceného jim není cizí
O Kalergiho a jeho teorie jsem se začal blíže a podrobněji zajímat a zjistil jsem, že v Evropské unii není nic šíleného natolik fantaskní, aby to nakonec neprošlo schvalovacím řízením příslušných orgánů – minulých, současných a, bohužel, nejspíš i těch budoucích. Po zjištění o dlouholetém udělování Kalergiho ceny vybraným eurointegralistům (například A. Merkelové) jsem zjistil, jak je tato zvrácená panevropská teorie živá. Navíc veškeré nepochopitelné kroky EU, které na první pohled postrádají jakýkoliv smysl a logiku, teprve při pohledu prizmatem Kalergiho teorií začnou do sebe zapadat a vytvářet zrůdný systém rozvratu Evropy národních států. Nejmarkantnějším jevem je masová imigrace, zejména Afričanů, do Evropy a nekritický tlak na zejména středoevropské neposlušné státy, aby rituální kolektivní sebevraždu spáchaly také. Vše se děje nejenom prostřednictvím tlaku orgánů EU, ale i masové (politické i finanční) podpory rozvracečských politických promigračních neziskovek, které provádí cílenou indoktrinace dětí i učitelů na školách ve snaze získat dostatek prvovoličů, aby přečíslili voliče vlasteneckých stran. Veřejnoprávní media jsou bohužel také na straně platících pánů z EU.
Kdo chce rozložit národ, potřebuje dosáhnout několika věcí:
Uvést národ do skepse a zbavit jej naděje. Řekne se, že jsme jen národ čecháčků, udavačů, nikdy jsme nevyhráli, vládne tu blbá nálada, náš stát nevzkvétá apod. Pamatujete si, kdy a kdo všechno začal?
Zbavit národ soběstačnosti ekonomické i potravinové, nastolit systém dotací, který dokonale zkroutí jakákoliv ekonomická pravidla. Jde o masové restituce, privatizace, vstup „strategických partnerů“ do hospodářství, likvidace exportních kapacit a opuštění tradičních zahraničních trhů. Následuje systém kvót omezujících jednotlivé obory (nejen) potravinářské výroby, likvidace samostatného a soběstačného zemědělství dovozem levných dotovaných potravin v podřadné kvalitě.
Rozložit základní rodinné hodnoty. K tomu je využívána homosexualizace a hypersexualizace společnosti, tolerance drog. Potlačuje se role tradiční rodiny, klade se důraz na individualizaci společnosti, adorují se vlastnosti jako sobectví a bezohlednost, potlačují se a dehonestují vlastenectví a národovectví.
Rozložit vzdělávací systém. Vědomosti budou nahrazeny ideologií multikulturalismu a pokračující nekritické evropské integrace indoktrinací učitelů i žáků.
Rozložit armády národních států, odzbrojit občany, aby je náhodou nenapadlo bránit se rostoucímu násilí stále většího počtu imigrantů.
Podpořit islamizaci společnosti, akceptovat terorismus jako nevyhnutelnou daň za „svobodu“.
Prosazovat krycí teorie, které odvedou pozornost od migrace. V současnosti jde například o až k hysterii vybičované klimatické šílenství, kde do popředí je vystrčená švédská autistická záškolačka Thunbergová.
Výsledkem bude nejenom rostoucí chaos v původní společnosti, ale i její postupná fašizace. Konec konců, cesta k diktatuře a totalitě vede právě přes chaos a liberalizaci. Jde o to, že je zde nejenom zvrácená Kalergiho ideologie, ale činí se i masová veřejnoprávní media, která její prosazení nepřímo propagují. „Máme“ také celebrity, které jsou dokonce veřejně členy Kalergiho společnosti (podivit se lze ZDE). Všichni zmiňovaní výrazně přispívají k rozkladu původních hodnot společnosti.
Naše děti islámskému násilnému socialismu nevydáme
Zajímavým faktorem byla poválečná vlna sci-fi románů, pojednávající o „ideální společnosti“, o níž nejdříve psali George Orwell a Aldous Huxley, knimž se později přidali i další. Všechny tyto romány právě před kalergismem varovaly, byť byly falešně interpretovány jako varování před komunismem. Konec konců, proč ne, když nebudeme opomíjet primární cíl, kterým bylo právě upozornění, že o svobodu se musí neustále bojovat. Proti celému panevropskému spiknutí podle této tak velkoryse financované teorie japonsko-rakouského šlechtice Kalergiho se v Česku nesmlouvavě vlastenecky postavil další česko–korejsko-japonský míšenec, Tomio Okamura v čele hnutí SPD ve spolupráci s podobnými stranami sousedních zemí střední Evropy, byť tam o Kalergim dosud neslyšeli. Náš boj sice vypadá jako boj Dona Quijota s větrnými mlýny, nicméně jej ani zdaleka nepovažuji za beznadějný. Máme totiž daleko silnější motivaci. Jde o naše děti, o život, jaký jim bude povoleno vést, zda budou moci žít podle tradic našich předků, anebo ve zvráceném islámském socialismu, plném násilí, neštěstí a nesvobody.
