Můžeme na to být hrdí, můžeme být spokojeni, má to jeden háček. Ti lidé se velice málo potom vrací k nám nazpátek do České republiky. My si je necháváme, ty talenty, ty skvělé mozky, ty skvělé lidi, kteří by mohli naši zemi posouvat někam dopředu, my si je necháváme zmizet někde v zahraničí a oni jsou tam velice úspěšní.

Ten zákon, který tady pan ministr představil, se pokouší udělat aspoň pár kroků k tomu, aby se vraceli. Pokouší se o to všechno, co tady před chvílí řekl mimo jiné i pan senátor Třetina. Ale jde o systematickou podporu vědy a výzkumu. Systematickou, to je velice důležité.

Proto je ten zákon důležitý, proto je, myslím, dobře ho podpořit. Samozřejmě, že ten zákon po více než 23 letech, kdy se jenom něco oprašovalo, maličko měnilo, přepisovalo, potřeboval významné změny. A samozřejmě, že ty změny vyvolaly určité reakce na mnoha místech, tak, jak o tom mluvila paní senátorka Mračková Vildumetzová. Byly k tomu mnohé připomínky. Nepochybuji o tom, že i to číslo souhlasí, že jich bylo přes 1000. Ale důležité je říct, že během vzniku toho zákona i během projednávání ve sněmovně se naprostá většina z nich nějakým způsobem vyřešila a někam jsme se posunuli. To je nesmírně důležité.

Poslední věc, kterou bych rád řekl... Paní senátorka tady mluvila o tom, že k tomu měla jedny z nejvýznamnějších připomínek Rada vysokých škol, nejdůležitějších připomínek. Na jednání našeho výboru byl přítomen předseda Rady vysokých škol. Ten zákon rozebral, shrnul, řekl, jaké jsou jeho přínosy, a jednoznačně doporučil přijmout návrh toho zákona předseda Rady vysokých škol v té podobě, jak k nám přišel ze sněmovny.

Děkuji.