Já byla včera opravdu hrdá Češka, nejen proto, že jste v důstojných kulisách majestátního hradu, kudy procházely dějiny, ale především proto, co se na tom hradě odehrává a jaká atmosféra v něm je.

Projev pana prezidenta byl skvělý, a ti, kterým patřil především, si to uvědomovali moc dobře, o čemž svědčily jejich tváře s plejádou nejrůznějších grimas.

A výběr oceněných, kteří dostali vyznamenání byl přehlídkou osobností, které si ten metál tak moc zaslouží, že nemám slov. Jsem nesmírně hrdá na to, že s mnohými z nich mám nebo jsem měla možnost spolupracovat. Obrovskou satisfakcí za všechny ty předvolební kecy o politických neziskovkách je vyznamenání pro Šimona Pánka z Člověka v tísni, se kterým jsem řešila humanitární pomoc, zvedal telefony i v noci a byl pro mě vždycky jistotou, že pomoc dorazí do cíle. Děkuji i za spolupráci s generálem Liborem Lochmanem, ředitelem Útvaru rychlého nasazení, se kterým jsem řešila evakuace a který dovolil, abych pak jeho kluky v jejich volnu mohla pozvat na pivo a poděkovat jim. Dana Drábová by měla velkou radost a jsem moc ráda, že se o svém ocenění dozvěděla a je to velké poděkování i pro její Markétu za všechny ty roky. Ocenění si opravdu moc zaslouží za celou svoji tvorbu a občanské postoje Zdeněk Svěrák, který bude navždycky žít v největším Čechovi Járovi Cimrmanovi. Já byla i moc potěšena, že ocenění získal první paralympijský sportovec David Kratochvíl. Jsem moc ráda za cenu pro Jana Kaplického, který bojoval s naší občas projevenou malostí a nedostatkem vizí a na jehož Muzeum Enza Ferrariho jsem se jela podívat do Itálie a říkala si, že ta chybějící chobotnice je pro Prahu a naši zemi věčná škoda. Potěšil mě metál pro Josefa Průšu, který už je v Evropě snad jediným výrobcem převratných 3D tiskáren, ostatní požrala Čína. A také medaile pro Karla Řehku za jeho službu v dobách těžkých.

Ale mohla bych jmenovat dál. Každý si mezi nimi najde svého hrdinu, ať už je to bojovník za lidská práva Otakar Motejl, občansky angažovaná a nejen včera opět neskutečně krásně prvorepubliková a důstojná Anna Geislerová, vždy naprosto trefný a objektivní Martin Dorazín, neuvěřitelně statečný mladý muž Šimon Malý, který zachránil dědečka a nebo Martin a Jakub Černý, kteří zachránili dva chlapce topící se pod prolomeným ledem…

Přehlídka těch, kteří nežijí marně, odevzdávají se společnosti a dělají naši zemi takovou, jaká je. Krásnou. A nezkazil tu atmosféru ani absolutně otrávený obličej budoucího premiéra této země, který snad ani jednou nezatleskal. Naopak to byl úkaz takové zvláštní směsice žluči a nadřazenosti, že byl až k smíchu.

Takže nasadit jehlové podpatky, přeskákat v nich po kočičích hlavách před Matyášovou branou a nezlomit si přitom nohu už potřetí v řadě za sebou fakt stálo za to.

Ty dva předchozí roky mého pětiletého působení na hejtmanství, jsem na hradě s omluvou vynechala.