Šumava je dlouhodobým tématem, které pravidelně ožívá s příchodem léta v době, kdy kůrovec vylétá z napadených stromů na další porosty. Tou dobou také roste počet zanícených bojovníků za zelenou Šumavu. Někdy to vypadá, že pro aktivisty zelená znamená uschlá, kůrovcem sežraná Šumava. Úměrně počtu šarvátek mezi aktivisty a správci parku roste i počet těch, kteří k tématu údajně mají, ale především hlavně hodně a hlasitě chtějí něco říci.

Z šumavských kopců se nyní boj o Šumavu přenesl do hlubockého podzámčí. Obávám se však, že na dvojité demonstraci U Huberta nešlo o Šumavu, ale o politické body a mediální zviditelnění. Každá vteřina v médiích je zúčastněným dobrá.

Kůrovec už zřejmě napadá kromě kůry smrkové i kůru mozkovou. Šermování duhovými ani předvolebními transparenty kůrovce ze Šumavy nevyžene.  Šumava potřebuje zákon, který jasně určí mantinely ochrany přírody.

Pokud aktivistům i senátoru Jirsovi opravdu jde o Šumavu a nikoli pouze o zviditelnění sebe samých, měli by vyrazit do Prahy na ministerstvo životního prostředí, kde leží, a vypadá to, že ještě dlouho bude bez povšimnutí ležet, návrh zákona o Národním parku Šumava. Jsem přesvědčen, že zákon o Šumavě může pro záchranu této unikátní přírody udělat hodně užitečného. Vytvoří totiž rámec, na jehož základě budou stanovena jasná pravidla pro hospodaření a boj s kůrovcem tak, aby se na zdravé Šumavě i v budoucnu dalo spokojeně žít a trávit dovolenou.

Dokud nebude zákon, budeme dál v době rojení kůrovce svědky nic neřešících mediálních přestřelek. A když se dva perou, třetí se směje. Zatím je tím smějícím se bohužel kůrovec.

Jiří Zimola
hejtman Jihočeského kraje