Mgr. Karel Novotný, MBA, LL.M.

  • BPP
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 2,76. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

12.04.2013 9:34:35

O rozpočtech měst a obcí trochu jinak

O rozpočtech měst a obcí trochu jinak

České hospodářství stůně a vláda předepisuje stále dokola jak na kolotoči nemocnému ten samý lék, zvýšení daní. Ve středověku se tomu říkalo pouštění žilou a byl to takový univerzální léčebný postup, který často končil skonem léčeného.

Tento tzv. „lék“ zvyšování daní je ještě ke všemu paradoxně nazýván „úsporným balíčkem“. (Pozn: Nyní máme nejvyšší daňovou zátěž v historii, nejnižší byla kupodivu ve středověku).

Otázka je komu a co má uspořit. Pokud vládní idea je, že se mají uspořit peníze běžného občana, aby měl peněz ještě méně a nemohl více utrácet, tak pak ano, je to sice velmi podivný argument, ale budiž.

Ekonomika chřadne, spotřeba domácností klesá a klesat po „ozdravné kúře“ vlády zřejmě nadále bude. Klesají výnosy daní, zejména pak DPH. Propad reálné spotřeby domácností v loňském roce byl ovlivněn zvýšením snížené sazby DPH, zpomalujícím se mzdovým růstem a nepříznivým spotřebitelským sentimentem. Není proč se divit, neboť normálně pracující člověk (má-li to štěstí, ano, skutečně štěstí, zvláště na Mostecku, když má práci) přece musí jíst, a jídlo je více méně prodáváno v nižší sazbě DPH, tudíž ale nezbude nic na nákupy v základní sazbě DPH. Neustálé zvyšování daní a daňovou nestabilitu nepovažuji za přínos pro občany této republiky a ani za přínos pro optimální výběr daní a jejich přerozdělování. Domnívám se, že v ekonomice neplatí automaticky matematická přímá úměra, že dvě deci zvýšení daní se rovnají dvěma deci nově vybraných daní. Ekonomika má prostě jiná pravidla hry. Proto také klesá a bude klesat výběr DPH v roce letošním. A pokud bude narůstat nezaměstnanost v našem regionu, např. v důsledku nepokračování těžby hnědého uhlí, bude to mít dopad na další příjmové složky v rámci přerozdělování sdílených daní pro města a obce v regionu. Domnívám se, že rozumnější by bylo daně aspoň na pět let zafixovat v sazbách roku 2012 a nesahat na ně.

Jen pro dokreslení situace uvádím, co tvoří daňové příjmy rozpočtů měst a obcí.

Daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti vybíraná srážkou, normální mluvou řečeno, jsou  daně, které odvádí každý člověk, který je zaměstnancem. Tato daň je vybírána srážkou v balíčku celostátního výběru, a obcím a městům z toho přísluší 23,58 %. Tyto daňové příjmy jsou rozdělovány na základě:

Ø  Kritéria výměry katastrálního území obce (3%)

Ø  Prostého počtu obyvatel v obci (10%)

Ø  Násobku postupných přechodů (80%)

Ø  Počtu dětí a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí (7%)

Zbytek, tedy 76,42 %, plyne do státního rozpočtu a do rozpočtů krajů. K tomuto je další rozdělení a to plynoucích 1,5% a tyto daňové příjmy jsou rozdělovány na základě počtu zaměstnanců s místem výkonu práce v obci.

Další daní do rozpočtu města či obce je daň z příjmu fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti, opět normální mluvou můžeme říci živnostníků, tedy osob podnikající na základě vydaného živnostenského oprávnění. Obcím a městům z těchto vybraných daní plyne do rozpočtu 30% dle bydliště podnikatele, 10% plyne do státního rozpočtu přímo a 60% tvoří celostátní výnos, který se rozděluje v dalším procentním poměru mezi kraj 8,92%, obce (města) 23,58% a státní rozpočet 67,5%.

U této daně dochází každoročně k propadu výnosu. Jen pro názornost uvádím propad příjmu této daně v rozpočtu města Mostu, v uplynulém roce 2012 došlo k nižšímu výběru této daně ve srovnání s rokem 2011 o cca 3 700 000,-Kč.

Další daní je daň z příjmu právnických osob, kde je rozdělení z daně placené obcemi a kraji, kde jdou tyto daně přímo do krajů a obcí či měst a daň z příjmu právnických osob bez daně placené obcemi a kraji. Tato daň je rozdělována v poměru takovém, že pro obce (města) je určen koeficient 23,58%, opět rozdělovaný na základě již popsaných kritérií:

Ø  Kritéria výměry katastrálního území obce (3%)

Ø  Prostého počtu obyvatel v obci (10%)

Ø  Násobku postupných přechodů (80%)

Ø  Počtu dětí a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí (7%)

Další, a to velmi významnou daňovou položkou příjmu rozpočtu, je daň z přidané hodnoty (DPH). Z této daně plyne příjem do rozpočtů obcí a měst ve výši 20,83%. Zbytek plyne do rozpočtu kraje 7,86% a do státního rozpočtu 71,31%. Tato daň v uplynulém roce výrazně stagnovala, přestože se její procentní hodnota zvedla z 10% na 14%. Bohužel i přes tuto velmi podstatou argumentaci, vláda opětovně zvedla pro letošní rok jak nižší sazby DPH, tak i tu vyšší sazbu DPH o 1 procentní bod.

Zde si dovolím uvést příklad do očí bijící, a to je meziroční pokles této daně například pro město Most v rozdílu roků 2011 a 2012 o cca 16 700 000,- Kč. To již není v žádném případě zanedbatelná částka.

Další daní je daň z nemovitosti, výnos této daně plyne zcela a beze zbytku do obce či města, na jejímž území se nemovitost nachází. Poslední daní je daň z příjmu z kapitálových výnosů.

Výpočty daní pro každou obec vycházejí z hodnot celkového inkasa uvedených ve státním rozpočtu na daný rok, počtu obyvatel, rozlohy, počtu žáků i počtu zaměstnanců.

Dalším tzv. příjmem obce je příspěvek na výkon státní správy. Tento příspěvek je určen na částečnou (podtrženo úmyslně) úhradu výdajů spojených s výkonem státní správy, dle zákona o obcích, když tento příspěvek bohužel každoročně klesá. Čili stát chce po obcích práci, které je čím dál více, nicméně příspěvek neustále snižuje.

Velmi nešťastným je zrušení příspěvku na výkon zřizovatelských funkcí, kdy zákon o státním rozpočtu na letošní rok nepočítá s dotací na vybrané organizace působící v odvětví kultury, jako jsou knihovny, divadla, apod. Jinými slovy řečeno, stát se začal chovat jako macecha.

Sečteno a podtrženo – ceny rostou, spotřeba domácností významně klesá, nezaměstnanost roste, a lidé i firmy začali spořit, neboť nevědí s jakou „daňovou záludností“ vláda zítra přijde.

Na druhou stranu nechci být jen kritikem bez vizí, nicméně, nemyslím si, že zvednutím DPH o 1% se česká ekonomika vyléčí. Osobně bych naopak ponechal DPH aspoň na pět let v sazbách roku 2012, byť bych raději viděl sazby DPH nižší a to například v rozmezí 10% a 20%. A opravdu na ně aspoň pět let nesahat.

Zastavím se u jedné daně a to je DPH. Dlužno podotknout, že výběr DPH v loňském roce nemohl po jeho zvýšení dopadnout jinak.

Nepřipomíná vám DPH měňavku či chameleona? Ten se také dokáže často měnit a přizpůsobovat, společného má s touto daní to, že se snaží maskovat, tvářit se nenápadně, ale jde mu jen o to, aby si co nejvíce nacpal pupek.

V Evropě najdeme u DPH velký rozptyl. Někde je sazba jediná, jinde jsou dvě, tři, v Lucembursku dokonce čtyři. DPH se od samostatného vzniku samostatné ČR měnila 7x, jen pro srovnání v Německu to za těch uplynulých 20 let bylo 1x. A to když jen pomyslím na skutečnost, že do konce loňského roku jsme netušili, s jakou sazbou budeme od počátku letošního roku počítat, klepu si na čelo a myslím si něco o bláznech.

Proč to všechno zmiňuji? No řekněte, nechtěli byste v této krásné, předvídatelné, stabilní, daňově ustálené a přívětivé zemi podnikat? Žádný div, že si ten, kdo zde důsledně a řádně platí daně, může připadat jako jeden vyhynulý druh: pták Dodo alias Blboun nejapný.

Přece každý, kdo používá selský rozum, ví, že největší podíl DPH se vybere od běžné spotřeby rodin, to jsou potraviny, drogistické zboží, oblečení, pohonné hmoty apod. Asi 70% rodin utratí za tyto věci prakticky vše, co jim zůstane po zaplacení nezbytných plateb za byt, energie, apod. A těmto lidem stát a finanční poradci radí absurditu – měli by si dávat měsíčně nejlépe 10.000 Kč na důchod (o penzích a důchodech až někdy jindy). Nejvíce tento stav postihuje právě důchodce a rodiny s dětmi. Jestliže se zvýší životní náklady po zvýšení DPH a dalších poplatků, nemůže tato většina obyvatelstva utratit více, protože prostě ty peníze nemá.

A čím více se budou DPH a další daně zvyšovat, tím méně peněz bude na další běžnou spotřebu, protože prostě těch 70% lidí víc peněz od zaměstnavatelů nedostane.

Je všeobecně známé, že pokud se zvýší příjmy u nízkopříjmové části obyvatelstva, ta je téměř celé utratí a státu se vrací více než polovina formou DPH či spotřební daně apod. Šetření na důchodcích a rodinách s dětmi příjmy do státního rozpočtu žádnému ministrovi financí nepřinese.

A zmíním se ještě o jedné, horší a velmi nebezpečné záležitosti, a to jsou skryté poplatky, které sice daněmi nejsou, ale svým charakterem se daním velice blíží. Firmy a domácnosti musí tyto poplatky nedobrovolně platit a nezískávají za to žádný bezprostřední užitek. Takových poplatků je celá řada a z nich pravděpodobně nejvýznamnější je příspěvek na obnovitelné zdroje.

Aby vynikla „velikost“ celého problému skrytých daní, uvedu příklad – v roce 2011 stát na DPH vybral 278 miliard Kč. 1% nárůst DPH tak může představovat čistě matematicky 27,8 miliardy Kč.  Výše podpory obnovitelných zdrojů pro letošní rok se mohou pohybovat kolem 0,6 až 0,7 Kč/kWh, když se podle ČSÚ v ČR spotřebuje cca 60 000 milionů kWh. Tzn., že celkově zaplatíme za podporu obnovitelných zdrojů v roce letošním 36 až 42 miliard Kč. A největší nesmyslné zvěrstvo je právě u fotovoltaických elektráren.

Zatímco DPH můžeme časem i snížit, podpora obnovitelných zdrojů a fotovoltaik zvlášt je státem garantovaná na dobu mnoha let. Stát by měl zmapovat, jaké poplatky na domácnosti a firmy uvaluje, bez ohledu na to, jestli je příjemcem stát nebo jiná osoba. Pokud nezačneme totiž měřit a zveřejňovat i tyto skryté daně, pokud je nezačneme monitorovat, tak se čím dál více daní bude transformovat do podoby skrytých daní a jednotlivé vlády jsoucí či budoucí se ještě nakonec budou chlubit tím, jak jsou úspěšní ve snižování daňové zátěže, i když realita bude po započtení skrytého zdanění zcela opačná.

A co více, už nebude finanční kapacita na tzv. zdravou energii z obnovitelných zdrojů, jako jsou vodní elektrárny či větrné elektrárny, tam kde skutečně fouká vítr.

S čím můžeme tedy v roce 2013 počítat?

Celková výnosy daní mohou dále klesat, byť daně jako takové porostou. Zvedání daní vlády ve smyslu tzv. „úsporného balíčku“ nebude mít na příjmy obcí a měst žádný vliv.

Spotřeba domácností bude v roce 2013 tlumena vývojem jejich příjmů, ovlivněným především stagnací mezd a působením tzv. fiskální konsolidace. Bohužel toto bude mít negativní dopad na pokračující nárůst míry nezaměstnanosti. Plynule budou pokračovat dopady dosavadního trendu snižování přímých daní a posilování daní nepřímých. To má a bude mít negativní dopad na místní rozpočty už jen z toho důvodu, že spotřební daně nepatří mezi daně sdílené, tzn., že vyšší výnos z nich nekompenzuje obcím nižší výnos z daní přímých.

Domnívám se, že by bylo vhodné posílit fiskální samostatnost měst a obcí. Tedy posílit podíl zdrojů, které jsou obce schopny samy ovlivňovat, například obecní daně, přirážky ke „státní“ sazbě daně z příjmů fyzických osob apod. Je zde i prostor umožňující navýšení majetkových daní pro obce. Představa, že v celé zemi musí být stejná míra daňové zátěže, je nesprávná. Jestliže se obyvatelé jedné obce rozhodnou, že si chtějí postavit bazén, měli by mít možnost tento plán zrealizovat, a to právě prostřednictvím a za „cenu“ navýšení místní daňové zátěže. To je přece obsahem pojmu samospráva. Nikoli to, zda má obec „svého“ poslance či senátora v Parlamentu nebo zástupce ve vládě, který takové obci přiklepne dotaci z veřejných zdrojů. Jistě by také šlo akcentovat motivační prvky v systému rozpočtového určení. Obce, které aktivně přistupují ke zlepšování podnikatelského a vůbec občanského prostředí, by měly být zvýhodněny. Za úvahu by jistě stálo i zavedení částečného přerozdělení sdílených daní na základě nadmořské výšky. Horské obce mají objektivně vyšší náklady na zimní údržbu, opravy a investice do infrastruktury v porovnání s obdobně velkými obcemi v nížinách. Samozřejmě pokud nejsou ohroženy povodněmi, na které musí vynakládat nemalé prostředky.

Myslím si, že města a obce by měli zapomenout na nesmyslné strategie růstu nebo utopistické strategie „trvale udržitelného růstu“, neb ten, kdo tento termín a politiku prosadil, by měl být s nadsázkou odsouzen a upálen. Jsem přesvědčen o tom, že nejde dnes ani tak o růst, ale o zachování životní úrovně a zvyšování standardů kvality života.

Co mě osobně trápí, je nárůst nezaměstnanosti, vzhledem k tomu, že je možné předpokládat další útlum těžby uhlí (kéž bych se mýlil!). Toto bude mít dopad i na nárůst lidí bez práce bez možnosti další perspektivy a alternativy, kde najít práci jinde. Myslím si, že nejdříve musí fungovat velký průmysl – na Mostecku především těžba uhlí, chemický průmysl a energetika, od něj se může rozvíjet další střední a drobné podnikání a služby, pokud tomu tak nebude, bude to mít dopad i pro města a obce v našem regionu takové, že klesne daň z příjmu právnických osob, klesne i daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, a i daň z příjmu fyzických osob ze samostatně výdělečné činnosti. Protože nebudou-li mít lidé práci, nebudou mít za práci adekvátní odměnu – mzdu či plat. Nebudou-li moci utrácet za spotřebu, bude nižší výběr sazby z DPH, tedy jedné z rozhodujících složek plnících obecní a městské pokladny.

Vidíte, jak je to prosté a jednoduché, popravdě řečeno, na to nemusí být kdokoli nominantem na Nobelovu cenu za ekonomii, aby si spočítal, že dvě a dvě jsou čtyři a domino umíme hrát všichni.

Poslední poznámkou si dovolím vyslovit jednu myšlenku, domnívám se, že bychom si měli uvědomit historickou skutečnost – víte, kdy bylo v českých zemích dobře?

V dobách, kdy jsme uměli využívat nerostné bohatství naší země pro její rozvoj, pozici. Vždyť, kdy byl česká stát nejsilnější v Evropě? Když využíval svoje nerostné bohatství, například ve 12. a 13. století stříbro v Kutné Hoře či Jihlavě za dob Přemyslovců a Lucemburků. Následně v 19. století pro rozvoj průmyslu. Vždyť v Čechách bylo 90% průmyslové výroby Rakouska – Uherska. Když byl ekonomicky silný stát, byli ekonomicky silní i jeho obyvatelé, a tohle by měl mít každý politik na jakékoli úrovni na paměti.

Myslím si, že nás čeká v roce letošním, tak trochu cimrmanovské dobrodružství, kdy platí cimrmanovské „můžeme se zlobit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat“.

Čert, aby to spral!

Karel Novotný


Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout