Samotná závěrečná fáze osvobozování území tehdejšího protektorátu začala v průběhu dubna 1945 (13.4.- jižní Morava)) a skončila až 11.5. Během osvobozovacího procesu došla vojska Rudé armády k tzv. demarkační linii. A je zapotřebí podotknout, že tato linie existovala například kvůli tomu, aby po sobě v rámci vzniklých zmatků nestřílela různá spojenecká vojska a zabránilo se tak zbytečným ztrátám na životech. Demarkační linie vedla i po různých dohodách na základě vývoje situace na frontě cca přes Karlovy Vary — Plzeň — České Budějovice, kdy východ od linie osvobodila Rudá armáda, západ armády západních spojenců.
Dnes se objevují interpretace, že se vlastně nejednalo o osvobození, protože se němečtí vojáci vzdávali do rukou představitelů místní samosprávy a odbojových skupin. Nějak se zapomíná fakt, že se skupiny po zuby ozbrojených vojsk a příslušníků SS vzdávaly pod tlakem právě blížících se armád, a to ze všech světových stran.
Bagatelizovat přínosy armád osvoboditelů nelze ani podle velikosti osvobozeného území ani podle ztrát vojáků, které pro jistotu uvádím, abychom si uvědomili, že se na osvobození podíleli i vojáci z jiných zemí než je USA a tehdejší SSSR. Sovětů padlo při osvobozování našeho území téměř 144 000, po jejich boku dále cca 33 000 Rumunů, 3 500 členů československého armádního sboru, 116 Američanů a 79 Poláků. Během povstání padlo asi 8-10 tisíc Čechů.
Sám jsem se účastnil před pár dny pietního aktu při příležitosti 80 let osvobození Ostravy. Přikládám i znění svého projevu, abych dokreslil historická fakta:
„Ostravsko-opavská operace, která přinesla svobodu obyvatelům a městu Ostravě, se zapsala do historie druhé světové války jako jedna z největších vojenských akcí na území Československa.
Tato operace s cílem osvobodit Ostravu nebyla vedena přímým úderem ze severozápadu, ale jako obkličovací manévr ve více než stokilometrovém oblouku kolem Ostravy od severozápadu a západu. Její provedení bylo svěřeno 4. ukrajinskému frontu v čele s generálem armády Jeremenkem a osvobození města pak 38. armádě genplk. Moskalenka, v jejíž sestavě bojovala i 1. československá samostatná tanková brigáda pplk. Janka a 1. gardová armáda genplk. Grečka.
Své životy zde položilo 1407 rudoarmějců, 2 čs. tankisté a 449 místních občanů, z nichž řada padla se zbraní v ruce po boku Rudé armády, ať už v bojích v jednotlivých obcích a městských čtvrtích, při pronásledování Němců nebo při pokusu o záchranu důležitých průmyslových objektů a komunikací.
To jsou fakta, na která nesmíme zapomenout. A já důrazně odmítám dnešní překrucování dějin...
Moje úcta patří všem, kteří za naši vlast položili své životy. Opakuji. Všem, kteří zemřeli proto, abychom my mohli žít.
Čest a sláva padlým hrdinům.“
Jako jsem zakončil svůj projev k účastníkům pietního aktu, zakončil bych i toto zamyšlení. Čest a sláva patří všem padlým hrdinům, tedy každému, kdo pozvedl zbraň při osvobozování naší vlasti. Historii nelze překrucovat, historii je potřeba respektovat a poučit se z ní.
