Pro dlužníky návrh přináší jistotu, že jim každý měsíc na účtu, který nemůže být „zabaven“, zůstane to, na co mají podle zákona právo.
Samozřejmě se nabízí otázka, proč je kvůli něčemu, na co má dlužník v našem právním systému garantovaný nárok, tedy aby mu po všech splátkách zůstala určitá částka k životu, potřeba zavádět speciální místo, kde se tohoto práva může domoci. Je to dáno historickým omylem, kdy před téměř dvaceti lety nebylo zavedeno pravidlo jeden dlužník = jeden exekutor. A že se nikdy během následujících dvou desetiletí nenašla pořádná politická většina, která by do exekučního systému vnesla pořádek a spravedlnost. Dneska už nemá smysl řešit, že si svoje polínka do ohně přidaly všechny politické formace, které se za ty dlouhé roky podílely na moci a konec konců – i řada opozičních, protože některé pokusy o alespoň dílčí zlepšení neprošly i kvůli nim.
Každopádně pokud bychom měli garantováno, že od jednoho dlužníka vymáhá jeden exekutor, tak by svět byl podstatně jednodušší. Nemohlo by dojít k tomu, že dlužníkovi je jednou strženo u zaměstnavatele a podruhé zabaveno jiným exekutorem na účtu. Protiprávně, jenže než se tato protiprávnost napraví, uplynou celé měsíce. Což v minulosti dovedlo mnoho dlužníků do stále větších a větších problémů, protože k jedné vymáhané pohledávce se přidalo nezaplacené nájemné, elektřina, plyn… Je to ostudná situace. Ale v tomto případě ta ostuda není dlužníků – je to ostuda státu, že tohle dopustil.
Nyní by ale zavedení principu jeden dlužník = jeden exekutor trvalo roky. Máme v běhu miliony exekucí a i když přijmeme (doufám) co nejdříve příslušnou legislativu, než by se podařilo postupně dosáhnout koncentrace věřitelských nároků u jednoho exekutora, uplynula by dlouhá doba.
Navíc – kdo ví, co bude s exekučním řádem. Ustanovení o chráněném účtu byla původně součástí rozsáhlého pozměňovacího návrhu právě v jeho chystané a projednávané novele. Ta je již mnoho měsíců v Poslanecké sněmovně. Jenže neustálé obstrukce, odkládání, potřeby „dalších expertíz“ a „dalších konferencí“ už mne tak naštvaly, že jsem se dohodla s kolegou Patrikem Nacherem (ANO) a podáme řešení chráněného účtu samostatně.
A také navrhneme projednání mimořádně rychlým způsobem – alespoň se při rozhodování o tom, zda sněmovna umožní takový dynamický postup, ukáže, kdo vlastně chyby minulosti napravit chce a komu naopak vyhovují.
Návrh novelizace jsem projednala s politickými stranami, s množstvím institucí a organizací, s bankami a některé jejich námitky jsme i s kolegou Nacherem akceptovali, je projednán i s exekutory. Strávili jsme na tom skutečně nemalý čas. Neříkám, že jsou z něj všichni nadšení a šťastní, ale řekla bych, že ho odborná obec bere jako dobrý a přijatelný kompromis. Konec konců i mnoho exekutorů uznává, že současná praxe, kdy si dlužník nemůže být jistý penězi na účtu, je naprosto nepřijatelná a jen zhoršuje situaci. A s tím spojené excesy pak i dávají další ránu pověsti exekutorů jako celku.
Chráněný účet je další krok k spravedlivému prostředí a k prosazení toho, že férovému splácení je třeba otevírat cestu, musíme ale říct jasné ne dlužnímu otroctví. Pomůže především rodinám dlužníků, kterým dá finanční jistotu. Pomůže samoživitelkám, kterým to ochrání státní podporu, která nesmí být exekvována. Pomůže to i státu – poklesne počet lidí, kteří se dvojitými a mnohanásobnými exekucemi dostanou do situace, že jsou zcela bez prostředků a to je nutí požadovat mimořádnou státní výpomoc nebo se stávají snadnou kořistí lichvářů a upadají do stále hlubší propasti.
Chráněný účet potřebujeme právě nyní a hned – při minulé hospodářské krizi přesně jeho neexistence zkazila život mnoha a mnoha lidem, kteří by jinak svoje dluhy zvládli daleko lépe.
Je to užitečná změna zákona a já skutečně doufám, že tentokrát se Poslanecká sněmovna zachová čestně a návrh přijme co nejrychleji.
Kateřina Valachová
