Bylo to jakoby kompenzováno dalším prodloužením programu Antivirus.
Jenže my se nemůžeme tvářit, že podpora zaměstnanosti v původně provizorním programu Antivirus je to stejné, jako podpora v dobře nastaveném kurzarbeitu.
To je totiž něžně řečeno hluboký ekonomický omyl (a trochu ostřeji bych mohla říct ekonomická lež). Jde o absolutní nepochopení toho, čemu čelí podniky a podnikatelé v krizi.
Antivirus znamená, že firma musí vyplatit mzdy a následně dostane (s nějakým zpožděním, které pro cash flow firmy znamená obrovské napětí) státní podporu. Kurzarbeit ale doplňuje likviditu firem tím, že na mzdy (pokud podnik či podnikatel splní podmínky!) stát přispěje napřed, tedy aby bylo z čeho je vyplatit.
Rozdíl je jakoby malý. Každý, kdo někdy řešil firemní finance, vám ale potvrdí, že ve skutečnosti obrovský.
Čím déle tato krize trvá, tím déle jsou firmy (samozřejmě některé, nikoliv všechny) pod drtivým tlakem nedostatku hotovosti. Čím déle trvají omezení (a že ještě zjevně trvat dost dlouho budou!), tím drastičtější je tlak na řadu společností v postižených odvětvích. Buď vůbec nemohou produkovat zboží či poskytovat služby, nebo jde o dodavatele do zabrzděných odvětví, takže jim obrovsky poklesly zakázky. Pro zaměstnance není práce (což je jedna z těch podmínek).
Avšak dozvěděli jsme se, že pro Andreje Babiše kurzarbeit „není priorita“. Takže ANO si prosadilo odložení kurzarbeitu v parlamentu, vynutilo si další zapojení ministerstva práce do nového „kola debat“, ale tak nějak to prý není moc důležité.
Přitom zdržení a nedokonalost současného řešení dohromady vedou a ještě povedou k tomu, že další a další podniky a podnikatelé „to už nedají“ a padnou.
Existuje tedy významný ekonomický rozdíl mezi programem Antivirus a kurzarbeitem. Najít se ale dá i další velmi podstatný důvod, proč jsme měli kurzarbeit mít už dávno. Zaměstnavatelé i zaměstnanci totiž potřebují pro své rozhodování předvídatelné prostředí. Jde o jistotu pravidel hry, konkrétní představu, jak bude vypadat hřiště a zda se bude hrát fotbal nebo kuželky. Další a další prodlužování programu Antivirus je na vůli vlády. A připusťme, že po posledních zkušenostech to není zrovna tvrdá měna. Už jen na okraj doplním, že jako mimořádnou subvenci nám toto prodlužování musí povolit také Evropská komise.
A zase: Každý ekonom vám potvrdí, že nepředvídatelné prostředí znamená vždy růst transakčních nákladů. Což platí jak o zaměstnavatelích, tak ale i o zaměstnancích.
Což je i jedna z odpovědí na možnou otázku, proč tady jako sociální demokratka bojuji za to, aby firmy dostávaly skutečnou pomoc od státu. Jenže ona není náhoda, že na podpoře kurzarbeitu ve verzi socdem se shodli odbory i zaměstnavatelé. Jak ekonomická nedostatečnost programu Antivirus, tak i nepředvídatelnost prostředí prostě poškozují obě strany.
Navíc pracovní místa lze udržet jedině tím, že udržíme zaměstnavatele, že jim pomůžeme k tomu, aby firmy a podnikatelé „dopluli na druhý břeh krize“. Když to nezvládnou oni, zaplní se i úřady práce.
Co to bude znamenat?
Že místo pomoci na udržení pracovních míst a důstojných mezd zaměstnancům budeme vyplácet podpory v nezaměstnanosti, vytvoříme obrovský sociální a společenský problém, podpoříme výbušnost politické situace a nahrajeme extrémistům všech různých druhů a typů.
To mi nepřipadá zrovna rozumné.
O kurzarbeitu diskutujeme rok. Jediný výsledek? Verze, kterou (opakuji) podporují odbory i zaměstnavatelé, což je samo o sobě zázrak, byla po nějakých devíti měsících diskusí ve sněmovně odsunuta s tím, že se „politici potřebují dohodnout“.
To je „na hlavu“.
Pokud se rozhodl premiér Babiš a lidé okolo něho dokázat národu, že politici jsou žabaři neschopní ničeho užitečného, tak se mu to daří stále lépe.
