Chráněný účet je kapitola sama pro sebe. Chtějí ho zaměstnavatelé, chtějí ho organizace, které pomáhají dlužníkům, chtějí ho samozřejmě dlužníci.
Nechtějí ho naopak banky, protože jde podle nich o agendu navíc a hroutí se hrůzou z nákladů. Ty banky, jejichž čistý zisk dosáhnul v roce 2018 sumy 82 miliard korun. Čekala bych větší společenskou odpovědnost od někoho, který tak dobře vydělává na českých občanech a na stabilitě této země.
Proč chráněný účet?
Znám stovky případů, kdy exekutoři dostávali dlužníka do stále větších a větších problémů tím, že jeden mu obstavil mzdu u zaměstnavatele a druhý mu zablokoval účet v bance. Prostě jeden příjem exekvovali dvakrát a tvářili se, že o sobě nevědí. Což je ostatně také výrazný argument pro pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor. Co je nejodpornější? Že v podstatě jednali tito exekutoři v rámci zákona. Jenom vychytrale a taková drobnost: přivedli tím desítky a možná stovky tisíc lidí do ještě většího neštěstí.
Stres, ztráta naděje, zoufalství, rozpady rodin, sebevraždy. To je jen část dopadů dluhových pastí – a takové dluhové pasti dokáže vyrobit i vícečetná exekuce.
Pan Jaroslav se ocitl naprosto bez prostředků, ale skutečně naprosto. Přišly dvě exekuce za sebou – první postihla výplatu, druhá mu zablokovala účet. Pan Jaroslav o problému věděl, podcenil ho, ale chtěl to řešit. Jenže najednou neměl naprosto žádné možnosti. Zaměstnavatel odmítnul výplatu v hotovosti – nebyl na to ostatně zařízený, jako dnes spousta firem. Než se dlužníkovi podařilo dohodnout posílání zbytku výplaty na účet k příbuznému, uplynula nějaká doba. Že by se nějak dostal k obstaveným penězům na účtu, to vůbec v reálném čase nehrozilo. A tak vznikly nové dluhy – na nájemném, na telefonu, na elektrice, na plynu… Pan Jaroslav měl po ruce alespoň bratra, kterému mohl důvěřovat a využívat jeho bankovní účet, ale vůbec si neuměl představit, jak by svou situaci řešil, kdyby tuto oporu neměl. Stačí si představit ty strašné problémy i s tak jednoduchými věcmi, jako placení nájmu (převodem), služeb (převodem), obědů pro děti ve škole a ve školce (převodem). Kdyby to měl oběhávat přepážku po přepážce… A přitom vydělávat co nejvíce, aby se dluhy splatily. Pan Jaroslav svou situaci nakonec zvládnul, ale v podstatě jen díky pomoci blízkých příbuzných, jejíž členové mu uhradili nové dluhy na nájemném a službách.
Měl podstatně větší štěstí než mnoho jiných. Díky nejbližším nepropadl do dluhové pasti a zůstal schopný splácet a financovat alespoň základním způsobem rodinu.
Ale co by se stalo, kdyby ochotného bratra neměl? Ze dvou exekucí by za několik měsíců bylo pět, šest, sedm. Plus x-krát náklady, x-krát advokáti věřitelů, x-krát odměna exekutorovi… Sto tisíc navíc k původnímu dluhu a to jen proto, že systém je nesmlouvavý a neumožní dlužníkovi od určité chvíle věci řešit.
Je tohle férové splácení dluhů? Nemám ten pocit. Spíš mi to připadá jako výroba dalších a dalších problémů lidem, kteří jich mají už tak dost.
Podobně dobré argumenty jsou i pro všechny další kroky, které mají poslanci „na stole“ a o kterých budeme brzy rozhodovat.
Třeba rychlé zastavování marných exekucí. Soudní exekutoři existují od roku 2001. Teoreticky je možné, že pokud tehdy byla exekuce, tak může stále ještě pokračovat, i když za celou dobu nebyla vymožena ani koruna. Ale pokud věřitel nesouhlasí se zastavením exekuce, tak ta pokračuje, a pokračuje, a pokračuje… Jaký to má smysl? Žádný – jen technicky vzato rostou náklady a přetrvává čárka ve statistice. Reálný význam to nemá žádný. Pokračovat ve vymáhání, které je ekonomicky nulitní a jenom zvyšuje systémové náklady, je špatně. Potíž je, že takovéhle „zaparkování“ pohledávky v nekonečné exekuci věřitele vlastně nic nestojí. A je to i cesta k jejich pokračujícímu morálnímu hazardu, k nezodpovědnosti při půjčování peněz. Potřebujeme, aby se pohledávky vymáhaly tehdy, kdy to má smysl. A aby se promlčely dluhy, které vymáhat smysl nemá.
Jdeme nyní do další etapy řešení toho nánosu z minulosti, které tato společnost táhne za sebou. Potřebujeme podpořit poctivé splácení dluhů. Ale musíme říci další NE! dluhovému otroctví a nekonečnému prodlužování zbytečných řízení.
