Já sám, jako místopředseda ústavně-právního výboru, vidím v současném nastavení hranice na 15 let problém. Čísla a mediální kauzy jsou varovným signálem: mladí lidé pod touto hranicí často zneužívají svého postavení, přestože jejich rozum jim už umožňuje rozeznat, zda je v pořádku spáchat závažný čin, jako je vražda.

Za posledních pět let vzrostl počet vražd spáchaných mladistvými z pěti na dvanáct případů, a roste i méně závažná násilná trestná činnost. My se chceme zaměřit především na násilí, ne na drobnosti jako krádež lízátka, ale na problematické jevy jako dětské gangy, které se rozmáhají. Proto navrhujeme snížení na 14 let jako první krok, přičemž bychom mohli diskutovat i o 13 letech, jak to mají například ve Švédsku. Z reakce nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové je patrné, že i ona by k tomu mohla být po určité diskusi a prozkoumání dat otevřená.

Celkově jde o ochranu společnosti před rostoucím násilím, při zachování důrazu na prevenci a výchovu. V SOUČASNÉM SVĚTĚ SE OVŠEM UKAZUJE, ŽE POUHÁ PREVENCE NEVEDE K LEPŠÍM VÝSLEDKŮM, SPÍŠE NAOPAK. S rozvojem technologií a dostupností internetu jsou zkrátka dnešní mladí v některých ohledech zralejší již v nižším věku a jsem přesvědčený, že 12leté dítě už je dost dobře schopné rozpoznat, že není v pořádku užívání hrubého násilí, které má stále častěji v případě nezletilých pachatelů fatální následky.

K Vašemu příspěvku na Facebooku (ZDE), kde jste sdílela článek z Echo24 o varováních České advokátní komory (ČAK) před snížením hranice, bych rád řekl následující: Plně chápu Vaše obavy a souhlasím, že trestní represe nemůže být jediným řešením. Argumenty ČAK o destruktivních dopadech na formující se osobnost dětí, o nutnosti zvážit širší kontext svéprávnosti (jako právo na alkohol, sexuální život nebo volby) a o praktických problémech, jako je přetížený vězeňský systém, jsou legitimní a musíme je brát vážně. Nikdo z nás nechce kriminalizovat děti zbytečně – naopak, chceme posílit sociální, výchovné a psychologické nástroje.

Osobně jsem nedávno jednal se zástupci organizací pomáhajících vězňům s reintegrací, a i oni upozorňovali na podobné praktické výzvy. Ale právě proto jsme připraveni na otevřenou debatu s ČAK i dalšími experty, abychom našli ne jen důvody proti, ale způsoby, jak to udělat správně – například specializované věznice pro mladistvé, které by se zaměřily na rehabilitaci místo pouhého trestu. Tak, aby personál i ostatní vězni fungovali v adekvátním režimu s mladými vězni.

Věřím, že nakonec společně můžeme najít vyvážené řešení, které ochrání společnost i děti. Snad se na toto téma potkáme také osobně při diskusi, kterou chceme vážně a seriozně otevřít.