Na rozdíl od Rusů se Ukrajinci neuchylují k záměrnému masakrování civilního obyvatelstva, i když jejich technika občas selže a trefí civilní objekty. Nervy ruské verchušky jsou vystaveny velkému tlaku. Nebýt Číny, Severní Koreje a sprostých kšeftařů z ostatních zemí světa, Rusko už by bylo na kolenou.

Nemyslím si, že v této fázi války jde jen o válku opotřebovávací. Pokud Rusko nenajde proti rostoucím schopnostem Ukrajiny účinnou obranu, za chvíli na Krymu skoupí jejich pochopové všechny koně, nebo budou chodit pěšky. A popravdě, to by bylo to nejmenší ponížení za zvěrstva, která Rusové na Ukrajině páchají.

Měl jsem příležitost na vlastní oči vidět dnešní realitu Lvova i Kyjeva. Tam jsou lidi odhodlaní, spořádaní a stát zde funguje v lecčemž lépe, než u nás. Jistě, jiná situace je na frontě v zákopech. To je vidět na ukrajinských hřbitovech.

Doufám, že tuhle válku Ukrajinci navzdory všem VYHRAJÍ. A pokud vyhrají, budou trochu slušně a rozumně svoji zemi řídit, možná se nestačíme divit, jak pár roků po válce bude Ukrajina vypadat. Příkladem je sousední Polsko. Ještě po roce 1989 se dost Čechů koukalo na Poláky skrz prsty. Dojeďte se tam podívat, v jakém stavu Polsko dnes je díky tomu, že dotace z Evropské unie nerozkradli a nevyplácali na golfová hřiště a podobné blbosti.

Pro svoji budoucnost každá země potřebuje svůj silný příběh. Poláci si ho začali psát po roce 1989, Ukrajinci si ho píší od ruské okupace Krymu, Doněcka a Luhanska (a hodně je to bolí). Jaký příběh píše pro svoji budoucnost Česko - zatím žádný.