Dnešní jednání Poslanecké sněmovny o nedůvěře vládě není žádné divadlo. Opakovaně to zde zaznívá z úst poslanců vládní koalice. A skutečně toto není divadlo. Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě je velmi vážná věc.

Velmi bych poprosil, abychom nezpochybňovali základní ústavní princip, kdy vláda je ze své činnosti odpovědna Poslanecké sněmovně. Stejně tak je zcela nepatřičné z mého pohledu hovořit o puči. Nikdo tady, pane premiére, vás nestaví ke zdi s pistolí u hlavy. Je právem poslanců vyvolat hlasování o důvěře vládě, a toto právo je dáno Ústavou. Dovolte mi, vyjádřit se krátce k úvodní apologii pana premiéra, která zde zazněla. Ta míra nepochopení, o jaký problém se jedná, z mého pohledu už nemůže snad být vyšší. Poslouchám předsedu vlády a slyším slova, která vůbec nepatří nejenom na půdu Sněmovny, ale podle mého soukromého názoru ani do veřejného prostoru. Zde přece vůbec nejde o rodinu premiéra. Zde vůbec přece nemáme právo hovořit a zkoumat zdravotní stav vašeho syna. Zde vůbec přece nemají být probírány vaše podnikatelské problémy.

Jak to vidím já? Rodinné trable řešíme doma. A své možné konflikty se zákonem necháme řešit orgány činné v trestním řízení. Ptám se ale, co dělá premiér, klíčová osoba našeho ústavního systému pro minimalizaci střetu zájmu, ve kterém se nachází? Co dělá pro minimalizaci bezpečnostních rizik pro Českou republiku plynoucích z jeho vícero rolí, ve kterých se nachází? Co dělá on a vláda pro posílení důvěry v právní stát? Co dělá pro to, aby bylo zřejmé, že pravidla platí pro všechny stejně.

Dámy a pánové, bohužel nic takového neslyším. Mám dojem, že se zde zcela míjíme v chápání problémů dneška. A to se pak debata skutečně vede těžko. A přitom je to tak jednoduché. Nikdo - a hovořím zde za poslanecký klub KDU-ČSL - nikdo neupírá právo vítězi vládnout, řídit a pečovat o náš stát. Jde pouze o to, připustit si, že hnutí ANO není stranou jednoho muže, vždyť k tomu je opakovaně vyzýváno i svým koaličním partnerem. A výmluva na to, že prezident republiky nectí žádné ústavní zvyklosti, neobstojí. Je podstatný rozdíl mezi tím někoho pověřit sestavením vlády, a tím, že je někdo jmenován předsedou nové vlády. A bylo to tady dneska už zmíněno. Tuto historickou zkušenost v rámci demokratické České republiky máme.

Dámy a pánové, jsme opakovaně napadáni, že nemáme program jako opozice, že jediným programem je jakýsi Antibabiš. To není pravda. Opakovaně říkáme, že se chováme konstruktivně. Bylo to už v době debat o sestavení nové vlády po loňských volbách. Podporujeme vše, co vnímáme jako prospěšné pro občany České republiky. Bohužel, jednou z mála, to je to bohužel, jednou z mála ukázek, že je možná domluva na rozumném řešení pro statisíce občanů napříč politickým spektrem zde ve Sněmovně je nedávno schválená novela insolvenčního zákona.

154 hlasů ve třetím čtení ve finálním hlasování je toho jasným důkazem. Proč to ale nejde u jiných věcí? Ptám se, proč vládní koalice nepřipustí i u jiných témat podobný konsenzus. Poslanci KDU-ČSL, ač jsme opoziční poslanci, tak přišli za poslední rok s celou řadou návrhů, které mohly pomoci tisícům našich občanů, které byly jasným výrazem například pro rodinné politiky. Například systém daňových bonusů za děti pracujících rodičů, podpora učitelů a náprava stavu u nich zcela nedůstojných platů. Mohl bych zde uvést konkrétní příklad opakovaně předkládané úpravy příplatků za práci třídních učitelů, která je opakovaně sabotována ze strany vládní koalice, stejně tak jako návrh řešit potenciální problém s budoucím růstem cen tepla. A mohl bych takto pokračovat dál a dál a nejsou to jen návrhy poslanců KDU-ČSL, ale i poslanců dalších opozičních stran.

Tomu se však vládní koalice pod rouškou tu údajné nekoncepčnosti, tu jiných výmluv, urputně brání. Rozumím tomu. Prostě jsou to věci, které voliči ocení a přece je nemůže přinést opozice.

Proč jsem podpořil hlasování a vůbec zařazení tohoto bodu a vyvolání této mimořádné schůze o nedůvěře vládě? Protože existují principy, které musíme hájit padni komu padni a jsou situace, kdy jako poslanci již nemůžeme mlčet s odkazem, že stejně nic nezměníme. Právní stát, ústavní pořádek, bezpečnost všech občanů, důvěra v politický systém, důvěra v nás, politiky.

Nemůžeme se stát rukojmím jednoho člověka, ať je to kdokoli. Předseda vlády svým zatvrzelým přístupem dává bohužel špatný příklad všem občanům a poškozuje to naši zemi.

Slyšíme nářky, a často i z jeho úst, nad rozdělením společnosti, ale právě tato zatvrzelost má devastační dopad, doslova devastační dopad, na atmosféru ve společnosti, na důvěru v právo a spravedlnost.

Proto budu hlasovat pro nedůvěru současné vládě. Jako opozice máme povinnost nahlas říci, že některé věci se prostě v demokratické společnosti nedají přejít bez mrknutí oka. Václav Havel říkal, že některé věci děláme právě proto, že je považujeme za slušné a poctivé a nikoliv s ohledem na výsledek. To platí právě dnes.

Děkuji za pozornost.