I tak by se dal charakterizovat vývoj slov a činů ministra Dobeše v průběhu několika málo okamžiků. K tomu zbavování se odpovědnosti za všechno, co se vzděláváním v ČR souvisí. Připravovaná reforma regionálního školství přenese odpovědnost za dostupnost vzdělání do značné míry na zřizovatele, tedy kraje a obce, na nichž totiž bude záviset osud té které školy. Ministerstvo prohlašuje, že ono samo školy rušit nebude. No samozřejmě. Jen nedá dostatek peněz, takže ten zlý bude zřizovatel, který bude školy rušit, protože na jejich dofinancování nebude mít. Kus zodpovědnosti se s největší pravděpodobností přenese i na rodiče, kteří doplatí chybějící peníze na dopravu do školy vzdálenější,  na zájmové vzdělávání, ale také školní družiny či stravování.

             Co se děje kolem vysokých škol, to už je, jak jsme byli svědky minulý týden, i na studenty příliš. A tak není divu, že vyšli do ulic, a to v nebývalém počtu. Během demonstrace a následného pochodu jsem s některými mladými lidmi mluvila a mohu říci, že o ministru Dobešovi, ale nezřídka i o celé vládě, padala dost ostrá vyjádření ze strany protestujících vysokoškoláků. Nejde jen o akademické svobody vysokých škol, kdy se může stát, že tím, kdo bude mít rozhodující slovo, budou zájmy nejrůznějších politiků napojených na významné podnikatelské skupiny. Podstatné je i to, že stát opět přenáší zodpovědnost za financování na rodiny a studenty, kteří mají za studium platit. A je úplně jedno, jestli to nazývá ministr Dobeš školným či zápisným. Důležité je, že studentům ze sociálně slabšího prostředí se zhorší možnost studovat a mladí synáčkové dnešních zbohatlíků se jim budou moci z poslucháren jen smát. Samostatná kapitola je pak problematika studentů plzeňských práv, kteří mají zaplatit za chyby někoho jiného.