Žena po brutálním útoku skončila s otevřenou tříštivou zlomeninou bérce, s vyčnívající kostí, podstoupila operační zákrok, dlouhodobou hospitalizaci, měsíce léčby a následně byla uznána invalidní. Nešlo o odřeninu. Nešlo o „potyčku“. Nešlo o běžný konflikt. Šlo o devastující násilný útok s celoživotními následky.

A přesto policisté Obvodního oddělení Policie Dobrovice věc původně neřešili jako podezření ze zvlášť závažného násilného trestného činu. Naopak. Vyhodnotili ji pouze jako přestupek proti občanskému soužití a postoupili správnímu orgánu.

Ano, správně. Žena skončila invalidní po brutálním útoku — a policie případ odsunula do přestupkové roviny.

Teprve později, po zásahu oddělení obecné kriminality, bylo zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku. Jinými slovy: samotná policie nakonec dospěla k závěru, že šlo o jednání odpovídající jednomu z nejzávažnějších násilných trestných činů proti zdraví.

Jak je možné, že stejné skutkové okolnosti jedni policisté viděli jako „přestupek“, zatímco jiní v nich následně spatřovali zvlášť závažný zločin?

To už není drobná chyba. To není „jiný právní názor“. To je naprosto zásadní selhání základních povinností policejního orgánu.

Přitom indicie byly od počátku zcela zjevné. Existovala otevřená zlomenina s vyčnívající kostí. Existovala hospitalizace. Existovaly operační zákroky. Existovaly přímé svědecké výpovědi popisující úmyslné dupnutí na nohu ženy ležící na zemi. Existovaly kamerové záznamy. Existovala zdravotnická dokumentace. Existovaly viditelné následky brutálního násilí.

Co tedy policisty vedlo k tomu, že věc odsunuli jako přestupek proti občanskému soužití?

Byla to nekompetence? Neznalost základů trestního práva? Lenost? Neochota vyšetřovat složitější případ? Snaha administrativně „uklidit“ závažnou věc bez práce a odpovědnosti?

Nebo hrálo roli něco ještě horšího — skutečnost, že poškozená byla občankou Ukrajiny?

Tyto otázky jsou mimořádně nepříjemné. Ale právě současný stav je činí legitimními. Protože pokud policie nedokáže rozpoznat zvlášť závažný násilný trestný čin ani v případě ženy s otevřenou zlomeninou a následnou invaliditou, pak je něco hluboce špatně.

A situace je ještě závažnější. Na možné pochybení bylo opakovaně upozorňováno. Byla podána podání na Generální inspekci bezpečnostních sborů. Bylo namítáno, že policie nečiní úkony trestního řízení, že bagatelizuje násilný útok a že poškozené odpírá řádné trestní vyšetřování. Jenže systém dlouhou dobu nereagoval odpovídajícím způsobem.

Teprve pozdější trestní řízení ukázalo, že původní kritika byla oprávněná.

To ale otevírá mnohem děsivější otázku: kolik podobných případů končí v České republice stejně? Kolik brutálních útoků je administrativně „zmenšeno“, aby nevznikla práce navíc? Kolik obětí slyší mezi řádky vzkaz, že jejich případ nestojí za důsledné vyšetřování?

Veřejnost je neustále ujišťována o profesionalitě policie. O moderních metodách práce. O ochraně občanů. Jenže realita některých případů vypadá úplně jinak. Realita někdy vypadá tak, že žena skončí invalidní po brutálním útoku — a policie to pošle na přestupkovou komisi.

To není jen profesní selhání. To je morální selhání státu vůči oběti násilí.

Policie má chránit slabší. Má chránit napadené. Má chránit lidi, kteří skončí v nemocnici po brutálním útoku. Nemá hledat důvody, proč věc zlehčit, administrativně odsunout nebo se jí zbavit.

Jestliže se systém dostane do stavu, kdy devastující násilí s celoživotními následky není některými policisty rozpoznáno ani jako podezření na trestný čin, pak už nejde o individuální pochybení. Jde o symptom hlubšího rozkladu odpovědnosti.

A právě proto je na místě položit otázku, která je nepříjemná, ale zcela legitimní:

Kam směřuje současná policie, pokud v některých případech nedokáže chránit obyčejné lidi a nechce nebo neumí vyšetřovat ani zjevné násilné trestné činy?

 Zdroj:

1. _{VŠEHRD. Zásady trestního řízení. Všehrd – spolek českých právníků [online]. Dostupné z: Všehrd – Zásady trestního řízení}  
2. _{KURZY.CZ. § 145 Těžké ublížení na zdraví – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník [online]. Dostupné z: Kurzy.cz – § 145 trestního zákoníku}  
3. _{KURZY.CZ. § 158 trestního řádu – přijímání oznámení a zahájení úkonů trestního řízení [online]. Dostupné z: Kurzy.cz – § 158 trestního řádu}