Tak jsme se dozvěděli, že úroveň českého školství se rovná katastrofě. Vyplývá to z výsledků světového průzkumu PISA, podle něhož české děti propadly ve čtení, podprůměrné jsou v matematice a průměrné v přírodních vědách. Jenom v šesti zemích Evropské unie mají patnáctiletí žáci horší čtenářské dovednosti oproti českým (na Slovensku, v Litvě, v Lucembursku, Rakousku, Bulharsku a Rumunsku). Po letech probíhající „deformy“ českého školství se veřejnost dozvídá to, co KSČM předvídala už v 90. letech. Tato zpráva vyvolala zděšení a pátrání po příčinách žalostného stavu.
Podle mého názoru jsou příčiny zřejmé. Rozbití jednotného školství, zrušení osnov, rozmach soukromého školství, domácího vzdělávání a víceletých gymnázií, snižování nároků na žáky a studenty, likvidace učňovského školství a hloupé přejímání cizích vzorů typu „USA - náš vzor“. Právě odtud také přišly alternativní vzdělávací programy, které kladou hlavní důraz na svobodu dítěte a potlačují výchovu k zodpovědnosti a plnění povinností. Žák se sám rozhoduje, co a zda vůbec se chce učit, učebnice se často nepoužívají, známky nahrazuje slovní hodnocení. Vzpomínám si i na kritiku tzv. biflování, kdy prý chudáka žáka škola nutí učit se něco nazpaměť a navíc po něm učitelé chtějí, aby psal domácí úkoly. To je ale troufalost! Ještěže střední školy zrušily přijímačky. Aspoň se tam dostane každý. V současnosti není žádnou výjimkou, že na gymnázia přicházejí žáci se čtyřkami na vysvědčení a škola je ještě ráda, neboť co žák, to korunky navíc. Co na tom, že o výuku nemá zájem, že se protlouká ročníky s odřenýma ušima z důvodu neprospěchu. Život studentský je přece život veselý. Do školy se jde, když se chce, když se nechce, nějaká omluvenka se vždycky sežene. Na „kázeň“ svěřenců si kantoři už také museli zvyknout. Aby se vyhnuli agresivním konfliktům, přehlížejí při svém výkladu hloučky hlasitě se bavících studentů, znuděné pohledy žvýkajících chlapců s nohama na stole, vzduchem poletující předměty nejrůznějšího druhu a vulgární výkřiky, za které by se i pověstný dlaždič červenal. Zvlášť citlivý postoj musí nebohá učitelka zvolit, jedná-li se o žáky, jejichž tatínek je bohatý sponzor dané školy, zazobaný podnikatel, krajský politik nebo kamarád ředitele. K maturitě se dítko dovést musí. Škola přece kvůli němu nepřijde o peníze. Konečně i tou maturitou nakonec nějak proleze. Asi nemusím zdůrazňovat, že ještě horší situace je na školách soukromých. Rodiče zaplatili školné a vy učitelé se starejte. Není divu, že se mnozí studenti, ale i střední školy brání zavedení státní maturitní zkoušky. Ono se totiž může ukázat, že máme sice hodně lidí s maturitou, ale jejich znalosti tomu neodpovídají. A přitom řada z těchto mladých lidí mohla být uznávanými kvalifikovanými řemeslníky, po nichž je sháňka. Výuční list však za dvacet let ztratil svou prestiž, učňovské školství se likvidovalo společně s našim průmyslem, zemědělstvím a řadou dalších odvětví, a každý se hnal, za významné podpory ministrů a ministryň školství, za médii vyzdvihovanou maturitou a vysokoškolským diplomem. Jen abychom nezaostávali za světem. Kvantita na úkor kvality. Všechno se ale zaplatit nedá. Snad jen to pozlátko, papír, možná diplom. Ale pokud není podložen znalostmi, zůstává jen cárem papíru, který nemá hodnotu.
Podrobná zpráva PISA 2009 také ukazuje, že výstupy škol se od sebe příliš liší. Každá škola totiž učí odlišné učivo v různých ročnících, podle různých učebnic a podle vlastními silami vytvořených školních vzdělávacích programů. Navíc lepší žáci přecházejí z 5. třídy na víceletá gymnázia a základní školy tak přicházejí o „tahouny“. Už od raného dětství tak dochází k selekci, před kterou varují naši i zahraniční pedagogičtí a psychologičtí experti. Rozdělení škol na výběrové a ty ostatní zhoršuje výsledky u většiny žáků. Ale nejenom u nich. Předčasná selekce neprospívá ani gymnazistům samotným. Jejich výsledky se od roku 2006 zhoršily nejvíc ze všech. Na nerovnosti v přístupu ke vzdělání v ČR upozornily už tři předchozí průzkumy PISA. A přesto si opět zahráváme s nebezpečím snížení vzdělanosti národa. Mám na mysli návrhy, které zaznívají z vládní koalice na zavedení školného na vysokých školách. Vzdělání podle peněženky, vzdělání pro elitu. Chudí a sociálně slabší ať na zisky bohatých vydělávají jako levná pracovní síla. To je zákon kapitalismu, který tu prozatím vládne. KSČM chce tento nespravedlivý systém změnit.
Marta Semelová, poslankyně PČR
