Něco málo k vodě.
Než jsem začal chodit do školy, bydleli jsme s rodiči na lodi. Táta byl šífák a máma se mnou jezdila s ním. V Labi, v Krkonoších, mě také táta na rekreaci ROH také naučil plavat. Vždycky jsem měl k řekám, hlavně Labi, blízko i později, kdy jsem učil na učilišti ČSPLO a o prázdninách brigádně jezdil jako lodník. Čeho si nešlo nevšimnout, byl rozdíl v kvalitě vody na horních a dolních tocích řek. Jako mladý jsem to bral tak, že onen neskutečný sajrajt, který v Labi teče, je logickým důsledkem průmyslové výroby, je to tak všude a nedá se s tím nic dělat. V průběhu let a nových zkušeností z cestování jsem ovšem nabyl dojmu, že u nás je tenhle problém nějak divně zažranější než jinde ve světě. Nejlépe je to vidět, když si zajedete do Vídně, kde se ve slepých ramenech Dunaje můžete koupat v nádherně čisté řece a vidíte dno a ryby pod sebou. Tuto kvalitu má Dunaj až do okamžiku, než zleva přiteče stoka podobná Labi - řeka Morava.
Až na drobné výjimky všechny naše řeky pramení u nás. Za kvalitu jejich vody tedy můžeme my sami, a NIKDO JINÝ. Přitom prostor pro zlepšení je a přijde mi poměrně jednoduchý a proveditelný. Velkou měrou se na znečištění našich řek totiž podílí domácnosti a menší firmy. Dle mého by stačilo v období nízké hladiny vody vyhnat ona stáda ekoúředníků z kanceláří do koryt potoků a řek, aby zkontrolovali, co do nich přitéká z oněch všemožných trubek a pomocí pořádných pokut donutili všechny, kteří se na zněčišťování vod díky absenci čističek a jejich obcházení pomocí trativodů(vedou také z žump) podílejí, k nápravě. Takových domácností a firem jsou tisíce a právě od nich se do řek dostávají škodlivé látky ve velkém množství. Netuším, jak významnou změnu by takovýto postup přinesl, ale určitě by neuškodil stejně jako zjišťování zkušeností v zemích, kde mají řeky čisté, zejména u našich sousedů v Rakousku či Německu.
Dalším logickým opatřením při nakládání s vodou, která u nás pramení, nebo u nás naprší, je dle mého čištění nánosy ucpaných rybníků a rybníčků. Jenom u nás v okolí vím o několika, přitom stačí je jenom vybagrovat, bahno vyvést někam na pole, ze kterého je splavována při deštíchornice, a nemusí se stavět žádné nákladné betonové nádrže na vodu.
Poslední můj dnešní podotek se týká jásotu nad zamýšleným budováním vodního díla Děčín. Pro nás Děčíňáky bude určitě, když se opraví náplavky na obou březích a vznikne něco na způsob velkého rybníka uprostřed města, přínosem. Kdo jezdí přes Ústí nad Labem, musí vidět, že nad vodním dílem Střekov je okolí řeky o hodně hezčí, než vypadá pod ním. Řeka je klidná a je zde báječný prostor pro vodní sporty.
Co se ale splavnosti Labe týče, bude význam vybudovaného rybníka v případě, že zůstane sám, pochybný. Obdobně nízký vodní sloupec v Labi jako v Děčíně je totiž také nad Děčínem v Dobkovicích a v Německu u Pirny, takže pro splavnost Labe jedno vodní dílo téměř nic neřeší, musí vzniknout tři, přičemž jedno z nich musí vybudovat také Německo. Pakliže vzniknou, splní se třeba potom i sen prezidenta Zemana o kanálu Labe-Odra-Dunaj, ale každý by si měl uvědomit, jak gigantické náklady takové stavby přinesou. Zodpovědní politici se pak třeba budou muset rozhodnout, jestli zbrojení nebo kanál. Kdyby k takovému dilematu jednou došlo, já určitě doporučuji variantu č. 2.
