Za tu dobu jsem z domova slyšel nespočet výmluv, proč takový zákon nejde, tisíc nesmyslů o tom, že to musí dělat někdo jiný, někde jinde nějak jinak. Za tu stejnou dobu Estonsko přijalo zákon, který umožňuje použít majetek lidí i firem, zapojených do ruské agrese, Lotyšsko zabavilo Moskevský dům v Rize, a teď se nechal i nový německý kancléř Merz slyšet, že bude hledat způsob, jak zabavit ruské majetky tak, aby pomohly Ukrajině.

Jasně, že to je složité, jasně, že to je nové, jasně, že to je neprošlapaná cesta. Jenže je dost zásadní, jestli se politik rozhodne hledat způsoby, nebo hledat výmluvy. Z původního “to nejde” se sice stalo “to se do voleb nestihne”, ale výsledek je stejný – nula.

Byl bych rád, kdyby Česko aspoň v oblasti, která se ho takhle zásadně dotýká, mělo dost odvahy být v něčem první a nečekat se staženým ocasem, co udělají ostatní. Tím, že se Česko úplně zbytečně třáslo strachy v koutě, promeškalo důležitý čas, který do voleb nedožene, a po volbách… To se můžeme jen modlit, pokud máme dost víry.