Rád bych Vám na úvod popřál vše dobré do nového roku, přeji Vám pevné zdraví a mnoho radosti v osobním životě a nám všem přeji, aby naše spolupráce byla vzájemně prospěšná.

Dovolte mi, abych jako ministr zahraničních věcí nové vlády využil této vzácné příležitosti a stručně Vám představil hlavní akcenty a priority naší zahraniční politiky.

V základních otázkách naší zahraniční politiky zůstává kontinuita. Dobrá zahraniční politika se nemění revolučně „ode zdi ke zdi“. Umí však měnit důrazy v závislosti na změně mezinárodního prostředí. Kontinuita neznamená, že vše zůstává stejné.

V zahraniční politice jsme udělali zásadní obrat co se týče její formy. Už to není politika moralizování a virtue signalling. Už to není politika postů na sociálních sítích místo diplomacie.

Český stát není a nebude platformou pro aktivismus.

Do centra naší diplomacie vracíme národní zájem.  Každé naše rozhodnutí chceme poměřovat třemi jednoduchými otázkami:

• Je to dobré pro bezpečnost České republiky?

• Je to dobré pro naši prosperitu?

• Je to dobré pro svobodu našich občanů?

Jsme si vědomi toho, že svět a jeho uspořádání se proměňuje. Představy o ideálním uspřádání světa máme všichni. Musíme ale pracovat se světem, jaký je. Zahraniční politika této vlády bude proto realističtější, pragmatičtější a zdrženlivější. Zahraniční politika pro tuto vládu nebude nástrojem politiky domácí.

Naše komunikace zahraničně-politických témat dovnitř i vně státu nebude vedena snahou po získání mediálních titulků, ale bude přizpůsobena základnímu cíli zahraniční politiky: obrušování hran, uhlazování sporů, hledání partnerů či spojenců – nikoliv naopak. Diplomacie mluví prostřednictvím symbolů. S těmi musí být zacházeno nanejvýš citlivě, s empatií, bez poučovatelského či karatelského tónu.

To jsou ve zkratce obecné principy zahraniční politiky této vlády, nyní konkrétněji.

Naším základním referenčním geopolitickým rámcem zůstávají Evropa a transatlantický prostor, jejichž smluvním základem jsou EU (v případě Evropy) a NATO (v případě transatlantického prostoru). V obou těchto smluvních rámcích hodláme i nadále působit, a to konstruktivně, aktivně, pozitivně. Oba zároveň čelí novým výzvám, způsobeným novou dynamikou mezinárodního prostředí.

V případě EU někdy slýcháme - zejména z evropských institucí - volání po hlubší integraci a centralizaci, pod vlivem ruské invaze na Ukrajinu a měnícího se charakteru transatlantických vztahů. Politický vývoj v řadě členských zemí tomuto volání však neodpovídá. Proto nechceme měnit současnou rovnováhu mezi nadnárodním a národním elementem evropské integrace. Tato rovnováha je křehká a těžce vybojovaná. Nepodporujeme např. další rozšiřování většinového hlasování či otevírání základních smluv. V případě NATO si uvědomujeme oprávněnost požadavku na silnější zapojení jeho evropských členů do budování aliančních obranných kapacit. Ten je ale nutno uvést do souladu s jejich ekonomickými možnostmi.

Uvnitř Evropy jsme geopoliticky, historicky, infrastrukturně i energeticky svázáni se středoevropským prostorem, z něhož se nevymkneme. Proto je naší povinností udržovat co nejkvalitnější vztahy s přímými sousedy i dalšími geograficky blízkými zeměmi. To musí odrážet i naše hluboké pochopení případných názorových rozdílů. Při všem respektu nemáme důvod si osvojovat „narativy“ zemí z jiných částí Evropy, které prošly odlišnou historickou zkušeností.

Roste význam a váha mimoevropských center v systému mezinárodních vztahů, multipolární svět se stal realitou. Proto se mimoevropskému rozměru naší zahraniční politiky chceme intenzivněji věnovat: postupně zvýšit podíl mimoevropských trhů v naší obchodní bilanci, využít existujících strategických partnerství (jako Jižní Korea, Vietnam) a uzavírat nová. Jsme si vědomi toho, že globální atmosféra je méně příznivá pro odbourávání obchodních překážek, než tomu bylo ještě donedávna a že nástroje ochrany domácích trhů znovu vstupují do hry. Proto musíme lépe využívat potenciál již uzavřených obchodních dohod na úrovni EU. I v naší transformační, rozvojové a humanitární politice budeme více pracovat s ekonomickými kritérii a s měřitelnými dosažitelnými konkrétními výsledky.

Ekonomická diplomacie bude patřit mezi naše klíčové bilaterální nástroje. 

Celkově nám půjde jak o získání obchodního prostoru na nových dynamicky se rozvíjejících trzích mimoevropského světa (zejména v Asii), tak o ekonomickou stabilizaci oblastí, z nichž mohou do Evropy proudit zdroje nestability např. v podobě nelegální migrace (Afrika).

Chceme dobré či alespoň normální vztahy s klíčovými globálními hráči a mocnostmi. V prvé řadě jde o naše tradiční partnerství s USA. Ty nyní přehodnocují své priority - k Evropě, k západní hemisféře i ke zbytku světa. To musíme vzít v úvahu. Musím přiznat, že přístup prezidenta USA ke cancel culture, woke revoluci a zelenému alarmismu je velmi blízký pozici nové české vlády.

S Čínou chceme obnovit standardní úroveň vztahů, které budou spadat do hlavního evropského proudu mnoha dalších zemí v EU.

Ohledně Ruska, návrat k normálním vztahům je velmi komplikovaný, dokud pokračuje jeho agrese vůči suverénnímu státu Ukrajině. Nová česká vláda podpoří jakékoliv diplomatické kroky s cílem ukončit tento konflikt. Chci poděkovat svému kolegovi Andriji Sybihovi za veškerou péči během mé návštěvy Ukrajiny. Bylo důležité vidět situaci v Kyjevě stejně jako jednotu ukrajinského národa v jejich vůli ukončit tuto válku.

Vnímáme rostoucí roli Indie, střední Asie a jihovýchodní Asie.

Na Blízkém Východě trvá kontinuita tradičního přátelství se Státem Izrael, stejně jako náš obecný důraz na jednání a diplomatické řešení konfliktů a rozvíjení spolupráce s partnery, kteří v tomto významném regionu usilují o totéž.

Vážené dámy a pánové, excelence, dovolte mi na závěr jménem nové vlády vyjádřit naši připravenost k intenzívní spolupráci a stálému dialogu.

Děkuji Vám za pozornost.