Druhým v pořadí, kdo četl rozsudek lepších lidí nad Tomiem Okamurou,
byl Vít Rakušan. Citoval historika Roberta Paxtona, který se věnuje
studiu fašismu a vichistické Francie a řekl o něm, že by dnes měl určitě
pocit, že obsah svého bádání nachází v České republice.
Musím teda uznat, že na rozdíl od Petra Fialy je to sebereflexe čtyř uplynulých let jejich společného vládnutí přímo ukázková.
Akorát se trochu bojím, že jej už nyní v jeho ministerské kanceláři
očekává úderka z týmu KRIT, která je připravena vést s ním o jeho
nepřijatelných názorech, útočících na samou podstatu liberální
demokracie, oboustranný dialog.
Průběh jednání schůze Poslanecké sněmovny před hlasováním o postu šéfa dolní komory českého parlamentu se postupně zredukoval na kontinuální plačky Pirátů, že Tomio Okamura ignoruje jejich bujnou fantazii. Nedivím se mu, ale očekával jsem, že se Piráti tak do hodiny venku na protest přilepí k chodníku.
