Je to docela jednoduchá logika. Buď jsou menší neparlamentní opoziční politické strany naprosto nezajímavé, a proto o tom, co dělají a jaká zaujímají stanoviska, není potřeba veřejnost vůbec informovat. Nebo i tyto menší politické subjekty mají jistý význam, zvláště pak, když někteří jejich členové na kandidátce větší partnerské strany míří do poslanecké sněmovny, pročež má smysl informovat veřejnost, respektive voliče o jejich činnosti aspoň v jisté míře.

Realita v naší zemi 35 let po sametu je ale jiná. Novináři hlavního mediálního proudu, kolaborujícího s Fialovou vládou, o těchto stranách a lidech, kteří je reprezentují, informují čistě selektivně.

Pokud se naskytne cokoli negativního, co o nich lze napsat či odvysílat, jsou toho plná média. Pokud jde o cokoli jiného, o jejich názory, jejich stanoviska, jejich akce, mlčí o tom tahle média a tihle novináři jako hrob.

Pokud bychom žili v normálním systému, poctiví žurnalisté by veřejnost informovali o všem. O věcech neutrálních či pozitivních, stejně jako o těch negativních. My ale v normálním systému nežijeme, a proto služební totalitní novináři veřejnost o neparlamentní opozici publikují pouze informace, které ji mají poškodit.

Přeborníci takového totalitního provozovaní novinařiny jsou rozeseti v mnoha médiích. Namátkou: Karolina Brodníčková exceluje na Novinkách, Barbora Kučerová na Seznamu Zprávách, Ondřej Konrád v Českém rozhlase Plus a další všude možně, však je také znáte. V komentářích můžete doplňovat.