Tihle lidé žijí v přesvědčení, že právě oni a jen a jen oni jsou předurčeni k tomu, aby rozhodovali, co je a co není správné a kam se svět a společnost má nebo nemá ubírat.

Na ostatní pohlížejí s neskrývaným despektem a dle potřeby je nazývají tu dezoláty, tu populisty, tu extrémisty, tu chcimíry, tu ruskými šváby, prostě jak se to zrovna hodí. V jejich podání to ale vždy má pejorativní nádech. Není to v historii poprvé, co si nějaká část společnosti myslí, že je něco víc než ti ostatní. Zvláště patologických rozměrů to nabralo kupříkladu v hitlerovském Německu. Připomeňme si to.

Übermensch (nadčlověk) a Untermensch (podčlověk) jsou dva pojmy, které se objevily v německé filosofii a později byly zneužity nacistickou ideologií. Übermensch je filozofický pojem z díla Friedricha Nietzscheho, který označuje člověka, který překonal tradiční morální hodnoty a vytvořil si vlastní. Untermensch je pojem nacistické ideologie, který označuje „podřadné“ rasy a národy, zejména Židy a Slovany, které měly být zničeny nebo zotročeny. 

Nalejme si čistého vína. Ono je to tu zas. Možné ne v tak intenzivní či brutální podobě, ale podstata je stejná. Říkají tomu evropské hodnoty. Nevykřikují sice „nic než Evropa“, ale chovají se tak. Přitom neexistuje nic, co by tzv. „lepšolidi“ k jejich nadřazenému a namistrovanému postoji opravňovalo.

A propos, lepšolidi, libtardi či lepševici, takhle si „dezoláti“ pro změnu překřtili své „lepší“ spoluobčany. Libtard je taková hezká složenina slov liberál a retard, lepševik je odvozenina od bolševika. Vysvětlovat více etymologii těch slov netřeba.

Nezůstává ale jen u slovního napadání. Übermenschové naší doby jsou institucionalizovaní. Mají své politické strany, mají svá média, mají své politické neziskovky, mají svoji justici. A využívají a zneužívají toho všeho vrchovatou měrou. V poslední době se ještě vyrojily i jejich protofašistické bojůvky, které šikanují a někdy přímo terorizují vybrané jedince či politické subjekty. To vše za přihlížení či přehlížení policie. 

Ne, není to ještě tak, že by někdo dezolátům zakazoval chodit po chodníku, ale jestli tenhle patologický společenský trend nezastavíme, bude hůř. Nejbližší příležitost vrátit naši zemi k normální demokracii bez přívlastků, ve které si jsou všichni lidé rovni, nabídnou podzimní volby. Nepromarněme ji.