Na první pohled to zní jako dramatický zásah, který může budit obavy. Proč se to děje, zda to pocítíte na vlastní kůži u svého lékaře a proč systém potřebuje "autopilota"?

Co přesun znamená pro vás v praxi?

   To nejdůležitější hned na začátek: Péče o pacienty není ohrožena. Přesun peněz je naopak navržen tak, aby systém dál hladce fungoval. Co to ale znamená pro konkrétní skupiny pojištěnců?

• Jsem pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP): Můžete být v klidu. To, že pojišťovna odevzdá necelých 8 miliard, neznamená, že vám lékař odmítne předepsat léky, nebo že přijdete o své oblíbené příspěvky z fondu prevence (například na dentální hygienu nebo tábory pro děti). VZP odevzdává své přebytky, tedy peníze navíc, které pro zajištění běžné péče o své klienty momentálně nepotřebuje.
  
  
• Jsem pojištěncem zaměstnanecké či resortní pojišťovny (např. ZPMVČR, ČPZP, OZP, aj.):
  Pro vás je to naopak velmi dobrá zpráva. Menší pojišťovny se v poslední době dostaly pod velký finanční tlak. Kdyby se situace neřešila, mohlo by se v krajním případě stát, že by začaly zpožďovat platby nemocnicím a lékařům. Finanční injekce z VZP zaručí, že vaši lékaři dostanou zaplaceno včas a bez problémů vás ošetří.

Kde VZP vzala tolik peněz navíc?

   Obrovský přebytek VZP (přes 10 miliard korun) nevznikl tím, že by pojišťovna šetřila na svých pacientech. Hlavním důvodem byly platby od státu za ukrajinské uprchlíky. Drtivá většina z nich je pojištěna právě u VZP.

Historie se opakuje: Jak menší pojišťovny zachraňovaly VZP

   Pokud vám přijde nespravedlivé, že stát najednou bere peníze jedné pojišťovně a dává je druhým, je dobré si připomenout rok 2012. Tehdy byla situace úplně opačná.

   Na přelomu let 2011 a 2012 byla VZP na dně. Neměla peníze, rezervy byly prázdné a hrozilo, že nebude mít z čeho platit lékařům. Zaměstnanecké pojišťovny naopak tehdy měly peněz dost. Vláda proto nařídila bleskovou záchrannou akci a menší pojišťovny musely rozbít svá „prasátka“ (zajišťovací fondy).

   Tehdy musely menší pojišťovny poslat do společného banku přes 5,3 miliardy korun. Část z těchto peněz se jim sice složitým mechanismem přerozdělování vrátila zpět, ale i tak v čistém zchudly o zhruba 3,2 miliardy korun, které posloužily k záchraně VZP. Například jen Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra (ZPMVČR) tehdy kvůli této záchranné akci reálně přišla o 655 milionů korun.

Hodnota peněz v čase: Účet za inflaci

Když vezmeme v úvahu, jak peníze za posledních čtrnáct let kvůli inflaci ztratily na hodnotě, zjistíme zajímavou věc:

• Čistá ztráta 3,2 miliardy korun všech menších pojišťoven z roku 2012 by v dnešních cenách znamenala zásek zhruba 5,1 miliardy korun.
  
  
• Reálná ztráta samotné ZPMVČR (655 milionů) by dnes představovala propad přesahující 1 miliardu korun.

   Současný přesun necelých 8 miliard z VZP k menším pojišťovnám je tak v reálných penězích de facto jen dorovnáním historického dluhu a „vrácením laskavosti“.

Systém potřebuje "autopilota"

   Zatímco v roce 2012 pojišťovny povinně tvořily rezervní fondy (zmíněná „prasátka“ na horší časy), dnes je zákon zrušil. Pojišťovny mají jen fondy na běžný provoz a prevenci. O to složitější je dnešní krize řešit.

   Zásadním problémem je, že systém neumí takové výkyvy řešit sám. Pokaždé, když jedné straně dojdou peníze, musí se sejít politici ve Sněmovně, hádat se a narychlo schvalovat jednorázové zákony. Odborníci proto volají po zavedení tzv. automatických stabilizátorů. To by v praxi fungovalo jako chytrý finanční „autopilot“. Zákon by obsahoval přesná pravidla – například, že v dobrých letech se peníze navíc automaticky uzamknou do krizového fondu, a jakmile přijde ekonomický propad, samy se uvolní na platy lékařů a péči o pacienty. Odpadlo by tak neustálé politické hašení požárů.

   Zkrátka a dobře: Zdravotnictví funguje jako systém spojených nádob. Dokud nebude mít spolehlivého autopilota, stát bude muset peníze přelévat tam, kde jsou zrovna potřeba, aby to nakonec neodnesl ten nejdůležitější – pacient a jeho zdraví.