Nestranná veřejnoprávní média jsou mým snem, který bohužel se stále více vzdaluje realitě. Vadí mi, že Česká televize a obecně veřejnoprávní média se nám vkrádají do domovů, aniž by byla pozvána, byť samozřejmě ctím ten princip nevypnutelnosti, kdy například v době krizí nám poskytují nepřetržitý tok relevantních informací.

Česká televize, co především je... Je to moloch. Je to stát ve státě, jehož výsostné postavení zabezpečuje legislativní formulace péče o blaho všech, o blaho rozmanitých skupin s nejrozmanitějšími zájmy. Nicméně objeví-li se další skupiny s ještě více rozmanitými zájmy, zvýší se původní produkce. V onom duchu – časy jsou zlé, Kamile, Tlusťochu, zaplať – se opět budou zvyšovat koncesionářské poplatky. Legislativa bohužel nezná strop.

Já proto se těším na to, že nová vláda otevře legislativu, otevře mediální zákon a podrobí ho diskuzi, velmi podrobné, pečlivé diskuzi o veřejnoprávnosti, jak má vypadat, jak má být velká, objemná, zdali má být takto nabubřelá, jako je v tuto chvíli.

Nesouhlasím s tím principem, kdy většinový poplatník, většinový divák, má vyjadřovat bezbřehou solidaritu s tím menšinovým. I ta solidarita musí mít nějaká pravidla, i ta solidarita má své jasné ukotvení. Divák má právo říct ne, divák má právo říct, že k tomu základnímu potřebnému balíčku si případně dokoupí to, co potřebuje podle svých zájmů, podle svých potřeb.

Děkuji.