Příští rok oslavíme 75 let od konce nejhorší války v dějinách lidstva. Je to třičtvrtě století od vítězství nad nejstrašnější ideologií a nejodpornější mašinérií, jakou kdy člověk použil.

To opravdu není dobrá příležitost ke kácení pomníku jednoho z vojevůdců armády, která se o to vítězství zasloužila.

Pomníky jsou připomínkou doby, kterou náš národ prožil. Jsou obrazem dobrého i zlého. A to platí i o pomníku maršála Koněva v Praze. Byl vybudován k uctění památky velkého vítězství.

Ten pomník tam nestojí proto, abychom schvalovali deportace našich občanů ruského původu na Sibiř. Nestojí tam jako připomínka krkavého potlačení povstání v Maďarsku. Nestojí tam ani jako symbol drásavé vzpomínky na invazi do naší země v roce 1968.

Ten pomník je pomníkem hrdinům, kteří osvobodili naši zemi od nacismu. Se vším, co k tomu patří. A proto musí zůstat tam, kde je.