Milan Hnilička

  • BPP
  • Středočeský kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 3,26. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

18. 6. 2019 17:56:00

Celá hlavní sportovní infrastruktura je doslova kritická

Celá hlavní sportovní infrastruktura je doslova kritická

Projev na 30. schůzi Poslanecké sněmovny 18. června 2019 k zákonu o podpoře sportu

 Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně, kolegové,

velice si vážím velmi intenzivní debaty, která se na půdě Senátu ohledně novely zákona o podpoře sportu vedla. Všechny argumenty, které tady zazněly nebo zazní i dnes, jsou pro mě a pro všechny předkladatele velmi důležité. Kolegyně a kolegové ze Senátu mě upozorňovali na mnohá úskalí, která by mohla vyvstat s ohledem na uvažovaný vznik národní sportovní agentury.

Velmi dobře jsem poslouchal, snažil se i odpovídat na dotazy, které jsem obdržel, ale to hlavní pro mě bylo to, že jsem si během jednání v Senátu ještě více uvědomil, jak velmi důležité je a jak moc potřebujeme nezávislou agenturu, která bude tady u nás řídit podporu sportu. Bylo velmi přínosné, že jsme dostali k našemu prvnímu návrhu tolik postřehů z vlády, od Legislativní rady, od resortů financí, školství či vnitra. Zapracovali jsme mnohé připomínky, ale protože jsme se snažili udržet hlavní pointu, tak jsme v této fázi vybrali jen ty nejdůležitější. Naším cílem byla technická novela zákona, to znamená částečná úprava zákona 115 o podpoře sportu, skrze kterou docílíme především toho, že uděláme ten potřebný první krok, který si český sport zaslouží, a to je vznik nezávislé entity, kterou má být národní sportovní agentura.

Pan senátor Vystrčil zmínil, že tento návrh je doslova atentátem na český sport. Já jsem ale přesvědčen, že ty atentáty český sport už právě zažil a nebylo jich v posledních letech málo. Korupční kauzy, dřívější krach hlavního donátora sportu v podobě Sazky, zásadní ústup od úspěchů a slávy, které český sport dřívější systematickou prací s mládeží a talenty, s trenéry a s reprezentací zažil.

Tento náš krok je snahou o pomoc a záchranu zbytku živého a fungujícího systému, jeho snahou je resuscitovat to, co tady ještě zbylo. Vždyť tady u nás je doslova kritická celá hlavní sportovní infrastruktura. Když si vzpomenu na kolegu z ODS, skokana na lyžích Kubu Jandu, jeho úspěchy, tak generace jeho následovníků už nemá pomalu kde trénovat. Harrachov zdevastovaný, Frenštát obdobně, absolutní fenomén současného sportu rychlobruslařka Martina Sáblíková a její nástupci se nikdy nedočkali podpory v podobě jediné haly, kde by se mohli systematicky připravovat.

No a co týmové sporty? Vždyť jsme v porevoluční historii nebyli schopni postavit ani národní fotbalový stadión pro fotbal, kde bychom mohli přivítat třicet a více tisíc fanoušků. Zato se nám podařilo zdevastovat ten Strahovský, kterým jsme se pyšnili svého času jako největším na světě.

Okolní země, Polsko, Slovensko, je to zajímavé, ale ty prostředky našly a my jsme světu dali Pepu Bicana, Masopusta, Tondu Panenku či Pavla Nedvěda a pro kluky fotbalisty a jejich následovníky jsme neudělali v podstatě mnoho.

A co náš - dovolím si říci - nejpopulárnější národní sport hokej. (Ze sálu se ozývá: fotbal. Řečník se směje.) Ten se potýká s nedostatkem tréninkových zimních stadiónů, o těch velkých ani nemluvě. Běžte se podívat do líhně českého hokeje, ať už je to Kladno, Litvínov či Jihlava, kde vyrůstali hráči jako Pospíšil, Jágr, Hlinka, Ručinský, Augusta či bratři Holíkové. V jakých podmínkách se tam dnes trénuje, hokej hraje a mládež vychovává, to je jedním slovem ostuda.

Jen pro zajímavost, ve Finsku mají kolem 300 zimních stadiónů, ve Švédsku zhruba 400, my jich máme 160.

Ale pozor. V podobně kritické situaci jsou také tradiční organizace, jako jsou Sokol anebo Orel. A to je ten reálný obraz skutečnosti, ve které český sport je a jeho sportovní infrastruktura.

Velká část kritiky, která šla směrem k novele zákona o podpoře sportu, a to jak tady ve Sněmovně, tak v Senátu, se bohužel týkala marginálních věcí, na kterých budoucnost českého sportu opravdu nezávisí.

Ty malé holky a kluky v těchto sportovních klubech nezajímá, jestli v čele národní agentury stojí Franta nebo Pepa. Ale to podstatné pro ně je, jestli klub dostane včas a řádně finance, aby oni mohli trénovat a připravovat se, využít svůj talent a zájem jejich rodičů pro jejich vlastní rozvoj.

Ta marginální kritika této novely, která se nesla o tom, jestli je rejstřík sportovců dost transparentní nebo jestli etický kodex agentury bude dost etický, když ho napíše samotná agentura, není vůbec tím, co vyřeší například současný problém českého hendikepovaného sportu. To znamená problémy všech těch, kteří měli tu smůlu, že je postihl zdravotní problém, kvůli kterému jsou v podstatě vyloučeni ze společnosti a sport je pro ně jediným momentem, jak se vrátit zpět do systému a najít ztracené sebevědomí, důvěru a vůbec své místo ve společnosti.

Takže když se dnes bavíme o tom, proč by měla mít agentura větší počet zaměstnanců než je tomu doposud na MŠMT, za což jsme jako předkladatelé rovněž kritizováni, tak je to právě proto, že se tito lidé v agentuře budou věnovat profesionálně a systematicky všem oblastem sportu od řešení dotací na podporu sportu, řešení investic do sportovní infrastruktury, elektronizaci a digitalizaci sportovního prostředí. Samozřejmě také kontrole vynakládaných prostředků do českého sportu a nedořešenému problému podpory sportu hendikepovaných. Chceme pracovat na metodických postupech a provázání spolupráce resortních sportovních center, chceme český sport lépe a systematicky propagovat tak, aby rodiče a jejich děti našli ve sportu alternativu k tomu, co dnes společnosti dominuje, a to je digitální a virtuální svět, sociální sítě a v podstatě samota lidí v tomto imaginárním světě.

Milé kolegyně a kolegové, já sám osobně jsem účastníkem tohoto sportovního prostředí, na které jsme bývali pyšní, a jsem velice vděčný za to, že jsem mohl vyrůstat v období, kdy se podpoře sportu věnovalo mnoho. Ano, byla to jiná doba, ale to nemění nic na tom, že úspěchy, které jsme měli v té době v hokeji, fotbale, atletice, gymnastice, ale samozřejmě i v jiných sportech, jsme mohli opakovat i dnes.

Chtěl bych říci, že jsem se po konci kariéry na to nevybodl, nešel jsem jen hrát golf někam na Floridu, ale věnoval jsem se sportu dál, konkrétně hokeji. Věnoval jsem se trenérům mládeže, kteří vedli děti ve věku už od základních škol. Vedl jsem program, kde jsme se snažili zprofesionalizovat trenéry v nejmenších klubech, tedy ne v těch extraligových ani v těch prvoligových, ale v těch nejmenších, v těch, kde právě trenéři nebyli profesionální, a dařilo se nám to, přestože všichni víme, že sport je založen na dobrovolnosti, a je to tak správně.

Proto tady dneska stojím, protože situace ve sportu je opravdu alarmující a je nutné s tím něco udělat.

Jsem přesvědčen, že sport u nás měl mít už dávno svou plnohodnotnou centrální entitu, ať už je to ministerstvo nebo agentura. A rád tady znova připomenu, že sportem, organizací sportu, pořádáním různých sportovních eventů, nákupem sportovních věcí a vůbec vším, co se kolem sportu děje, přijde do veřejných rozpočtů až 60 miliard korun ročně. To přece není vůbec málo peněz.

A přesto je sport dneska spravován odborem sportu na Ministerstvu školství zhruba 25 pracovníky. Nezlobte se na mě, to je nesystémové, chybné. A to si prostě náš sport nezaslouží. Jednoduše, kdyby to vše fungovalo tak, jak se mi někteří oponenti také snažili vysvětlit, že to přece docela funguje, tak se tu dnes o tuto novelu nedohadujeme a ty naše reprezentace by byly úplně někde jinde a naše mládež by pak možná měla mnohem větší zájem o sport. A tělocvik by pak určitě nebyl nejvíce omlouvanou hodinou ve škole. Je to ostuda, kam se český sport dostal. A vůbec celá pohybová gramotnost mnoha našich dětí, které jsou budoucností naší společnosti.

Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, jestli chceme opravdu reálně něco s českým sportem udělat, jestli chceme vrátit děti k pohybu a zájmu o sport, jestli chceme pomoct našim reprezentantům vytvářet kvalitní prostor českému hendikepovanému sportu, tak tím prvním klíčovým krokem je to, že nenecháme podporu sportu krčit se někde v koutě na Ministerstvu školství, ale založíme Národní sportovní agenturu, na kterou bude velmi dobře vidět a která bude spravovat státní prostředky na podporu sportu a postupně se postará o to, že sportu v naší společnosti se zase dostane náležité důležitosti tak, jak si to historicky zaslouží.

Děkuji vám všem, kteří dnes budete hlasovat pro novelu zákona o podpoře sportu a vznik Národní sportovní agentury. Děkuji.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout